Bush v Evropě

V tomto týdnu se uskutečnila cesta amerického prezidenta George Bushe do Evropy. Ve Vídni a v Budapešti odpovídal na otázky, jež do značné míry ilustrovaly stav věcí, poznamenaný nedůvěrou. Amerika je dnes populárnější v Nigérii než ve Velké Británii a protiamerické nálady bylo cítit například na protestech ve vídeňských ulicích. Nicméně, s politiky je už porozumění podstatně hlubší. Evropané i Američané totiž zjisťují, že se přece jenom potřebují. A to i přes trochu trpkou minulost.

Americký prezident George Bush musel, jak už bylo řečeno, reagovat na otázky, proč je vlastně jeho popularita v Evropě tak nízká Jeho odpověď byla zpočátku humorná a posléze vážná. Bush prohlásil, že se diví lidem, kteří považují Spojené státy za větší nebezpečí než Írán. Je to totiž natolik absurní, že se nad tím dá skutečně jenom pousmát. Klíčem k různým postojům (a k politice, jež může Evropanům připadat jako těžko přijatelná) je ale 11.září. George Bush se vyjádřil takto:

"Pro Evropu bylo 11.září jenom epizodou. Pro nás znamenalo změnu myšlení. Já udělám všechno, co je v mých silách pro obranu Američanů. Chápu, že čím víc se 11.září vzdaluje do minulosti, tím víc na něj budou lidé zapomínat. Já ale nezapomenu".

Mnohokrát přetřásanou otázkou politiky George Bushe bylo, zda a nakolik se řídí průzkumy veřejného mínění. Jeho demokratický předchůdce Bill Clinton byl totiž známý tím, že se neustále zajímal o to, co si Američané myslí. Každý den ležely na jeho stole poslední průzkumy veřejného mínění. George Bush je v tomto směru ze zcela jiného těsta. Mnohokrát prohlásil, že nálady veřejnosti se velice rychle mění, a proto nesmí být směrodatné, nebo určující při důležitých rozhodnutích. Zopakoval to ostatně i nyní v Evropě:

"Já nevládnu na základě průzkumů. Dělám to, co považuji za správné. Chápu, že některá rozhodnutí, jež jsem učinil, jsou kontroverzní, ale udělal jsem je v nejlepším zájmu své země, a věřím, že i v nejlepším zájmu světa".

Samotný Bush musel ale už v minulosti uznat, že v případě Iráku došlo k chybám zpravodajských služeb. Ostatně, fakt, že se tam žádné zakázané zbraně nakonec nenašly, byl doslova šokující pro samotnou CIA. Informace měla totiž od lidí, blízkých Husajnovi - takže se objevila teorie, podle které samotný diktátor věřil, že zbraně má, neboť jeho vlastní generálové hráli raději divadlo, než by ohrozili vlastní život. Byla to možná jakási Potěmkinovská vesnice na irácký způsob.

Jisté ale je, že CIA analyzovala situaci na základě nesprávných dat - a na základě těchto analýz pak padlo rozhodnutí k invazi do Iráku. Bylo by ovšem falešné a proradné tvrdit, že jiné země to věděly. Německo, Rusko nebo Francie byly sice proti vojenské akci, ale z jiných důvodů. I jejich zpravodajské služby hlásily, že Husajn zakázané zbraně má.

Vraťme se ale k nynější Bushově evropské anabázi. To, že se snažil vylepšit obraz Ameriky, je nasnadě. Připomenul, kromě jiného věci, jež právě Evropané zpravidla oceňují. Amerika začala dávat podstatně více peněz na výzkum a léčení nemoci AIDS. Týká se to i konkrétních programů pro nejvíce postižené africké země. Amerika se také zastává pronásledovaných lidí, kteří trpí v nejhůře postižených oblastech. Příkladem, který Bush uvedl, je Súdánský Dárfur. Jak zdůraznil, americká zahraniční politika je namířena striktně proti terorismu, ale současně se snaží pomoci pronásledovaným. Mimochodem, v Dárfuru jsou to muslimové, které vraždí rovněž muslimové:

"Řekl bych, že na jedné straně jsme tvrdí vůči režimům, které poskytují útočiště teroristům a shromažďují zbraně, na druhé straně se ale staráme o hladovějící. Já jsem otevřeně řekl, že v Dárfuru probíhá genocida, protože mě zajímá osud těch, kdo jsou tam vydáni napospas band, které vraždí a znásilňují".

Ani Američané ovšem nedokáží vraždění v Dárfuru zastavit. Faktem je, že ve své snaze velkou podporu nemají, a to ani ze strany OSN, jež dodnes neuznala tamní systematické zločiny jako genocidu. Klíčovým problémem je ale Írán. A ukáže se, zda má optimista Barroso pravdu, když v tomto velice těžkém problému očekává sbližování Američanů s Evropany.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .