Burzy doufají v úspěch Obamova programu

Svědčí o tom růst burzovních indexů, vracejících se k méně pesimistickým číslům -- například newyorský Dow Jones k osmi tisícům a londýnský FTSE ke čtyřem tisícům -- a také prohlášení představitelů důležitých investorů. Program Obamova ministra financí Tima Geithnera spočívá v odčerpání toxických, tedy nesplatitelných dluhů, hlavně nemovitostních hypoték, z bank soukromými investory, kterým vláda pomůže výhodnými, nízkoúrokovými půjčkami k nákupům. Pokud celý program uspěje, pak by investoři na tom měli dokonce výhodně vydělat, avšak hlavně by to mělo pomoci ekonomice země rozhýbáním mezibankovního trhu a obnovení kreditů krizí pošramoceného průmyslu. Ano, první reakce na už tak pesimismem otupělých investorů jsou zatím velmi pozitivní, i když někteří ekonomové varují, že úspěch není zdaleka zaručen. Jak však experti často podotýkají, značná část pohybů finančních trhů je předurčena náladami a očekáváními a ty jsou, jak už řečeno pozitivní.

Optimismu také údajně dodalo americké veřejnosti ještě něco jiného. Jde o skandál prémií ve výši 165ti milionů dolarů, vyplacených čtyřem stovkám vrcholných činitelů zkrachovalé pojišťovny AIG už poté, co firmu zachraňovala americká vláda injekcí peněz daňových poplatníků. Pobouřená veřejnost přijímá údajně nyní se zadostiučiněním skutečnost, že už polovina činovníků AIG ony prémie se studem sama vrátila, neb asi uznali, že za přivedení podniku ke krachu se prostě prémie nevyplácejí. Američané prý také s nadějí přijímají nedávnou zprávu MMF, odhadující, že konec krize nastane v Americe ještě letos, i když Evropa na tom bude ještě hůř. To potvrzují nejnovější statistická čísla v Británii, kde dnes bylo oznámeno, že hodnota spotřebitelského koše nejen neroste jako v lednu, kdy ještě dosahovala růstu dvou desetin procenta, ale poprve po půlstoletí je na nule. Obávaná deflace, tedy pokračující pád cen v důsledku přesvědčení konzumentů, že když počkají, ceny dál spadnou a oni pak výhodněji nakoupí, čehož bylo v posledních letech svědkem například Japonsko, se tedy přiblížila a Britové mají možnost z korekce mnoha cen těžit. Experti poukazují na to, že deflace nyní zasahuje ceny průmyslového zboží a energií, které dlouho rostly dál i v posledních měsících, zatímco inflace nejnověji neočekávaně vzrostla o dvě desetiny procenta na 3,2 procenta, tedy o procento více než stanovil vládní plán, zejména prý díky růstu cen importovaných potravin a paliv vzhledem k velmi zesláblé britské libře.

Pokles ekonomiky nyní také v Britálii vyvolal vládní snižování platů v ,,odstíněné'' státní veřejné sféře poté, co soukromý sektor byl a stále je ke snižování platů a k propouštění nucen ekonomickou situací. Snižování platů v rámci nutného snížení obrovských a v krizi nepatřičně strukturovaných veřejných výdajů je nucena provádět sama labouristická, tedy sociálně demokratická vláda, což jí dál škodí na popularitě, poté co je už obviňována ze zavinění krize nešetřením v dobách prosperity. Odborníci odhadují, že vláda bude muset snížit či zmrazit platy zhruba miliónu pracovníků místních samospráv a půl miliónu nižších a středních státních úředníků, poté co některé místní samosprávy už sáhly k propouštění, když nemohou zvýšit místní daně tak, jak by chtěly. Stejně tak prý budou zmrazeny platy nejvyšších několika tisíc úředníků státní správy.

Stejně nepopulární opatření údajně čekají i země Eurozóny, tedy společné evropské měny euro. S exportem jen za leden nižším o deset procent a obchodním deficitem ve výši více než deseti miliard euro, Eurozónu údajně očekává větší pád HDP než experti očekávali. A to v situaci, kdy světový obchod má letos podle Světové obchodní organizace WHO poklesnout o 9 procent. Podle Commerzbank, jen Německo čeká propad ekonomiky o 6 až 7 procent, což se zas projeví na snížení německého importu ze zemí střední a východní Evropy, které tím ještě více utrpí. Ano, Amerika má možná důvody k mírnému optimismu, ale Evropa se zatím zjevně ještě dál propadá do hlubší krize.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .