Buněčné kultury rostou a levitují

Na plochých dnech Petriho misek buňky rostou docela ochotně, ale celý systém má několik nevýhod: kultura buněk bude plochá a nikdy nedosáhne takové trojrozměrné struktury, jakou by měla tkáň v živém organismu. Tato nepřirozenost je překážkou hlavně při testování léčiv. Buňky na povrchu ploché vrstvy také budou dostávat víc živin a kyslíku než buňky vespod, které kvůli tomu mají tendenci odumírat. Vědci proto začali buňkám poskytovat různá lešení, která jim umožnila růst přirozenějším způsobem. Novinkou je ale systém trojrozměrného pěstování, který se bez (viditelného) lešení plně obejde.

Vědci z Texas Medical Centre v Houstonu smíchali buňky lidského glioblastomu s upravenými fágovými viry, které posloužily jako nosiči železa. Viry svůj magnetický náklad propašovaly přes buněčnou membránu dovnitř buněk, které pak vědci přemístili na Petriho misku s magnetickým víčkem. V přesně nastaveném magnetickém poli se buňky s nákladem železa shlukují do kulovitých chumáčů, které „levitují“ těsně nad povrchem misky. Buňky v nich rostou, dělí se a vytvářejí trojrozměrnou strukturu, kterou vědci mohou využít při studiu nádorů. Stejný postup by se ale podle nich dal využít i k získávání uměle vypěstovaných „náhradních“ tkání.

Zdroj: ScienceDaily, Nature Nanotechnology, NewScientist