Bulharsko a Rumunsko se do EU vejdou, ale co ostatní

Trocha patosu je v takovém okamžiku namístě, ale realističtější pohled ukáže starou pravdu, že každý konec je začátkem něčeho jiného. Spojení a propojení obou částí kontinentu ještě neznamená, že nováčci se už ve všem všudy podobají starým členům. Ekonomická váha jedenácti postkomunistických států bude v Evropské unii skoro zanedbatelná a fungování jejich demokratických institucí má leckdy do evropských standardů daleko.

V případě Bulharska a Rumunska to platí zvláště o soudech a prokuraturách, o nichž se především kvůli problémům s korupcí nedá říci, že pracují nezávisle. Právě s ohledem na nedostatky dostaly Sofia a Bukurešť sice z Bruselu v úterý zelenou, ale na volné koleji k úplnému členství je nastaveno nemálo brzdných mechanismů, které se spustí, pokud by oba nováčkové po vstupu do unie složili ruce do klína.

Sankce v podobě neuznávaní rozhodnutí soudů nebo důrazných škrtů v očekávaných unijních dotacích jsou v historii přijímání nových členů natolik bezprecedentní, že by se dalo dokonce mluvit o podmíněném členství. To okamžitě vyvolává námitku, že v evropském exkluzivním klubu budou mít někteří ze sedmadvaceti účastníků menší práva než ostatní. Jenže Bulharsko a Rumunsko nemají na vybranou, ležela před nimi volba: Buď akceptujete tyto přísné podmínky, anebo zůstanete přede dveřmi unie.

Před těžkou volbou ale stála i Evropská unie: Buď vymyslí sadu ochranných, pojistných opatření, anebo bude muset nahlas říci, že dva nováčkové nejsou prostě na vstup zralí. Takové odmítnutí by nebylo bez následků. Mezi dnešními členy unie, zvláště těmi staršími se rozmáhá "únava z rozšíření" a nejvíce byl její dopad cítit loni, když ve Francii a v Nizozemsku v referendech neprošel návrh evropské ústavní smlouvy. Kdyby Bulharsko a Rumunsko, ať už z jakéhokoli důvodu, nestihly termín přijetí naplánovaný na 1. leden 2007, není žádná záruka, že by se brzy našlo náhradní datum.

Proto novoroční oslavy v Sofii a v Bukurešti budou provázet smíšené pocity především v Záhřebu. Ze zemí, které před časem tvořily Jugoslávii, je to právě Chorvatsko, které doufalo a možná stále ještě doufá, že po Slovinsku vstoupí do Evropské unie už v roce 2009. Nyní před Chorvatskem vyvstanou překážky, jejichž zdolání nebude moci samo ovlivnit.

Nyní platná vnitřní pravidla Evropské unie byla dohodnuta v prosinci 2000 ve francouzské Nice a počítají pouze se sedmadvaceti členy. Rozšíření o další členy tedy předpokládá změnu pravidel. Potíže se schvalováním evropské ústavní smlouvy ukázaly, jak obtížné může být se o nových pravidlech dohodnout a že ještě těžší je dohodnuté schválit ve všech členských zemích. A začít diskutovat o pravidlech, která by měla platit pro více než sedmadvacet členů, znamená začít debatovat o tom, co by se mělo uchovat nebo změnit z nyní zmrazeného návrhu evropské ústavní smlouvy.

Najít novou dohodu nebude vůbec jednoduché. V názorech na nápravu se například liší jeden z favoritů francouzských prezidentských voleb Nicolas Sarkozy a nynější německá kancléřka Angela Merkelová, tedy představitelé dvou zemí, které v evropské integraci hrály rozhodující úlohu. Dohoda o nových pravidlech se neobejde ani bez debaty, zda a kde jsou hranice Evropské unie, což se rovná strategické diskusi o perspektivách Turecka. Všechna tato témata jsou velké balvany na cestě příštích členů do Evropské unie. Není jejich vinou, že při jejich odstraňování budou v úloze možná nedočkavých, ale pouze diváků.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .