Bůh se mnou měl nějaký plán! Vzpomínky německé Sintky Zilli Schmidtové na Mengeleho a Osvětim
„Mengele měl o nás vždycky zvláštní zájem. Moje Gretel byla úplně blonďatá a světlá. Vždycky se ptal: ‚Je to cikánka?‘ Říkala jsem mu pak: ‚To je moje dítě. Jestli jsem cikánka já, je ona taky‘,“ vzpomíná Zilli Schmidtová na sůj život v koncentračním táboře v Osvětimi. V knize Bůh se mnou měl nějaký plán! vypráví o kočovném životě i o tom, jak se snažila ochránit své blízké před smrtí.
Zilli Schmidtová (jinak též Cäcilie Reichmannová) se narodila v roce 1924 do rodiny, která žila kočovným životem. Ve své autobiografii se vrací jak ke svému útlému dětství, tak k práci podomní obchodnice s textilem a koberci.
Klíčové jsou však její vzpomínky na život v koncentračním táboře v Osvětimi, kde se snažila nejrůznějšími způsoby pomáhat svým příbuzným a zachránit je před smrtí.
To se týkalo také její dcerky Gretel, kterou měla jako velmi mladá a kterou jí pomáhali vychovávat rodiče.
Schmidtová vzpomíná: „Mengele měl o nás vždycky zvláštní zájem. Moje Gretel byla úplně blonďatá a světlá. Vždycky se ptal: ‚Je to cikánka?‘ Říkala jsem mu pak: ‚To je moje dítě. Jestli jsem cikánka já, je ona taky‘.“
Právě Mengele pak rozhodl o tom, že 2. srpna 1944 nastoupila Zilli do vlaku do Ravensbrücku, zatímco ty, kteří zůstali v Osvětimi, nacisté zplynovali.
Po válce
Po skončení druhé světové války mnozí z těch, kdo porajmos (ekvivalent pojmu holocaust) přežili, Sintové a Romové, tajili svoji identitu i to, co za nacismu prožili. Obávali se další perzekuce a také se často setkávali s lidmi popírajícími perzekuci této etnické skupiny ze strany nacistického režimu.
Malá skupina Sintů však s pomocí nepočetných, ale někdy i vlivných etnických Němců, například spisovatelů Heinricha Bölla a Güntera Grasse, bojovala po celá desetiletí v Německu za uznání porajmosu jako součásti genocidní politiky nacistického Německa, za odškodnění za nacistickou perzekuci a rovněž za vybudování vlastních politických a vzdělávacích struktur.
Čtěte také
Až po hladovce aktivistů, především z řad Sintů, v bývalém koncentračním táboře Dachau v roce 1980 a po založení Ústřední rady německých Sintů a Romů jakožto jejich zastupujícího orgánu uznal německý spolkový kancléř Helmut Schmidt v roce 1982 genocidu na Sintech spáchanou nacisty za historický fakt.
To mělo významný dopad na proces rozhodování o poskytnutí finančního odškodnění romským obětem nacismu nejen v Německu.
Ještě mnohem později, v roce 2004, při příležitosti 60. výročí povstání Sintů a Romů v Osvětimi, byla také oceněna odvaha povstalců, kteří se postavili nacistické přesile. V říjnu 2012 byl v centru Berlína slavnostně otevřen památník Sintů a Romů zavražděných za nacismu.
Kniha Zilli Schmidtové Bůh se mnou měl nějaký plán! se poté, co v roce 2020 vyšla v Německu, stala v některých kruzích objevem.
Paralelně s jejím vydáním se Schmidtová navzdory svému vysokému věku zúčastňovala veřejných debat a rozhovorů, a to zejména s mladou generací Sintů a Romů žijících v Německu.
Tato přeživší porajmosu vyprávěla o tom, co zažila i jaké poučení by si z toho mladí lidé měli vzít.
Schmidtová zemřela v roce 2022.
Četba je věnována připomínce 80. výročí likvidace romského tábora v Osvětimi-Březince, která proběhla v noci z 2. na 3. srpna 1944. Na paměť těchto událostí byl 2. srpen vyhlášen mezinárodním Dnem romského holocaustu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
