Bůh se mnou měl nějaký plán! Vzpomínky německé Sintky Zilli Schmidtové na Mengeleho a Osvětim

Zilli Schmidtová (jinak též Cäcilie Reichmannová) se narodila v roce 1924 do rodiny, která žila kočovným životem. Ve své autobiografii se vrací jak ke svému útlému dětství, tak k práci podomní obchodnice s textilem a koberci.

Klíčové jsou však její vzpomínky na život v koncentračním táboře v Osvětimi, kde se snažila nejrůznějšími způsoby pomáhat svým příbuzným a zachránit je před smrtí.

To se týkalo také její dcerky Gretel, kterou měla jako velmi mladá a kterou jí pomáhali vychovávat rodiče.

Schmidtová vzpomíná: „Mengele měl o nás vždycky zvláštní zájem. Moje Gretel byla úplně blonďatá a světlá. Vždycky se ptal: ‚Je to cikánka?‘ Říkala jsem mu pak: ‚To je moje dítě. Jestli jsem cikánka já, je ona taky‘.“

Právě Mengele pak rozhodl o tom, že 2. srpna 1944 nastoupila Zilli do vlaku do Ravensbrücku, zatímco ty, kteří zůstali v Osvětimi, nacisté zplynovali.

Zilli Schmidtová (Cäcilie Reichmannová), 1924 – 2022|foto:ČTK / imago stock&people

Po válce

Po skončení druhé světové války mnozí z těch, kdo porajmos (ekvivalent pojmu holocaust) přežili, Sintové a Romové, tajili svoji identitu i to, co za nacismu prožili. Obávali se další perzekuce a také se často setkávali s lidmi popírajícími perzekuci této etnické skupiny ze strany nacistického režimu.

Malá skupina Sintů však s pomocí nepočetných, ale někdy i vlivných etnických Němců, například spisovatelů Heinricha Bölla a Güntera Grasse, bojovala po celá desetiletí v Německu za uznání porajmosu jako součásti genocidní politiky nacistického Německa, za odškodnění za nacistickou perzekuci a rovněž za vybudování vlastních politických a vzdělávacích struktur.

Čtěte také

Historie Romů v českých zemích? Míň než žebráci a tuláci

Až po hladovce aktivistů, především z řad Sintů, v bývalém koncentračním táboře Dachau v roce 1980 a po založení Ústřední rady německých Sintů a Romů jakožto jejich zastupujícího orgánu uznal německý spolkový kancléř Helmut Schmidt v roce 1982 genocidu na Sintech spáchanou nacisty za historický fakt.

To mělo významný dopad na proces rozhodování o poskytnutí finančního odškodnění romským obětem nacismu nejen v Německu.

Ještě mnohem později, v roce 2004, při příležitosti 60. výročí povstání Sintů a Romů v Osvětimi, byla také oceněna odvaha povstalců, kteří se postavili nacistické přesile. V říjnu 2012 byl v centru Berlína slavnostně otevřen památník Sintů a Romů zavražděných za nacismu.

Kniha Zilli Schmidtové Bůh se mnou měl nějaký plán! se poté, co v roce 2020 vyšla v Německu, stala v některých kruzích objevem.

Paralelně s jejím vydáním se Schmidtová navzdory svému vysokému věku zúčastňovala veřejných debat a rozhovorů, a to zejména s mladou generací Sintů a Romů žijících v Německu.

Tato přeživší porajmosu vyprávěla o tom, co zažila i jaké poučení by si z toho mladí lidé měli vzít.

Schmidtová zemřela v roce 2022.

Četba je věnována připomínce 80. výročí likvidace romského tábora v Osvětimi-Březince, která proběhla v noci z 2. na 3. srpna 1944. Na paměť těchto událostí byl 2. srpen vyhlášen mezinárodním Dnem romského holocaustu.