Budou moci Kosované do zemí EU?

Sešlo se na ní 200 000 lidí, což bylo měně než původně očekávaný milion, o kterém hovořila vláda a úřady hlavního města, ale ani skutečnost, že vrcholní politici vyzývali ke klidu, nezabránila vypálení Velvyslanectví USA v Bělehradě.

Když pak několik dní za sebou bombovými útoky na policejních stanicích a celnicích protestovali proti kosovské nezávislosti tamní Srbové, začaly zaznívat stále silněji názory, zda odtržení od Srbska nebylo doopravdy předčasné.

Jako poněkud příliš optimistické se ukázaly verze, že se uznáním odtržení Kosova přinese na západní Balkán stabilita. Zneklidňující zprávy se začaly ozývat v sousední Bosně a Hercegovině. Země, do roku 1995 zmítaná krvavou občanskou válkou, je protektorátem. Ani 13 let po válce nelze hovořit o nezvratitelné stabilitě. Stát je rozdělen na tzn. Federaci Bosny a Hercegoviny- rozuměj území většinově ovládané Muslimy a Chorvaty a Republiku srbskou patřící bosenským Srbům. A právě z jejich řad zazněly signály, že když se tedy může Kosovo odtrhnout od Srbska, proč by Republika Srbská nemohla vystoupit z Bosny a Hercegoviny. A připojit se k vlastnímu Srbsku. Co by to znamenalo pro zbytek Bosny a snů o multi etnickém státu raději nepřemýšlejme.

A kolotoč nových rozpadů by se mohl roztočit naplno. Kosovští Albánci sice tvrdí, že jejich ambice vytvořením samostatného Kosova končí, nicméně tato prohlášení jsou poněkud licoměrná. Odpůrci této verze mohou mnohokráte opakovat, že původ samostatnosti Kosova začal vyháněním desetitisíců Albánců z Kosova miloševičovými vojsky a policisty, ale to vše bylo před deseti lety. Exodus zastavilo bombardování NATO a dnes již mrtvý Miloševič byl od moci nakonec odstaven povstáním vlastního obyvatelstvo.

Albánci budou jednoznačně usilovat o sjednocení všech území bývalé Jugoslávie, kde představují většinu. V Kosovu, Makedonii, jižním Srbsku a Černé hoře. Ač to nemusí být hned, mezinárodní společenství, které tentokrát obešlo Radu bezpečnosti OSN, nebude pak této skutečnosti schopno čelit. Nebo bude Severoatlantická aliance tentokrát bombardovat Albánci dominovaná území?

Budou Albánci schopni zajistit slibovanou multietnicitu, dodržování lidských práv a ochranu národnostních menšin, jak to slibují jejich představitelé? Nebo to všechno bude fungovat jen do doby než odejdou po zuby ozbrojená vojska KFOR?

A bude nová mise Evropské unie skutečně zástupkyní celé EU, kdy ne všechny země sedmadvacítky hodlají Kosovo uznat. Budou tam v rámci mise EULEX působit diplomati, právníci a další její účastníci z těch zemí, které Kosovo neuznaly-třeba z Rumunska, Maďarska, Španělska, nebo Slovenska?

Kosované teď budou prozatimní dokumenty UNMiK nahrazovat vlastními. Občanskými průkazy, řidičskými průkazy a hlavně pasy. Představme si následující příklad. Kosovan obdrží tzv. schengenské vízum. Odjede do Francie, která jeho stát uznala. Bude se chtít podívat do sousedního Španělska, které je také v Schengenské zóně, ale Kosovo neuznává. Kosovan má ale schengenské vízum a do Španělska by teoreticky mohl. Ale pro tamní úřady bude civilistou z neexistující země-rozuměj- neuznané Španělskem. Dokumenty neuznaného státu jsou tudíž neplatné, byť s teoreticky platným vízem. Bude se tedy legálně pohybovat v schengenské zóně, nebo bude ve Španělsku v uvozovkách na "černo.?" Nemusí tam být vůbec vpuštěn.

Pro mnohé země může uznávání Kosova znamenat roztržku na domácí politické scéně. Polsko podle všeho zítra nový stát uzná. Vládní koalice premiéra Donalda Tuska má v Sejmu potřebnou většinu. Ale prezident Lech Kaczyňki už předem řekl, že takový dokument bude vetovat. A proces bude znovu na začátku. Sejm teoreticky může prezidentské veto odmítnout, ale jen v případě, že pro to budou hlasovat minimálně 2/3 poslanců. A přesvědčit k tomu tolik z nich bude mnohem složitější. Už proto, že by takový krok museli podpořit poslanci Strany Právo a spravedlnost prezidentova bratra Jaroslawa. A ti budou proti prezidentovi-dvojčeti hlasovat jen těžko.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .