Bude Betancourtová osvobozena?

Francouzští, španělští a švýcarští lékaři a sestry čekali na letišti v Bogotě, obklopeném lány květin pěstovaných na vývoz do Evropy, aby je někdo zavedl k bývalé presidentské kandidátce Betancourtové a dalším asi čtyřiceti prominentním rukojmím, jež zadržují revoluční ozbrojené síly Kolumbie FARC. Chyba, kterou francouzští organizátoři záchranné mise udělali, může být pro paní Betancourtovou osudová. Nedohodli se dopředu s FARC a vyslali letadlo takříkajíc naslepo čili na blind. To se samozřejmě nelíbí partyzánům, jejichž Bolivariánská tiskové agentura ABP předevčírem vydala zprávu o zamítavém postoji sekretariátu Vrchního velení vojsk středu FARC k francouzské misi. Doslova se v partyzánském komuniké píše: "Francouzská mise není výsledkem dohody, nýbrž představuje neupřímný postoj kolumbijského presidenta Uribeho vůči Elysejskému paláci a krutý výsměch rodinným příslušníkům vězňů, kteří očekávají jejich propuštění".

Do toho vstoupil také venezuelský president Hugo Chávez, který sice nejprve hovořil o svém rozhodnutí zestátnit strategické odvětví cementářství, ale pak prohlásil, že by kolumbijský president a Washington měli projevit trochu dobré vůle. "Jinak přece," dodal, "kam může Francie vyslat své letadlo? Nikam... Venezuela by mohla pomoci, ale musí se jí taky trochu věřit," uzavřel Chávez. Celou dobu, co existuje humanitární krize s rukojmími sílí podezření, že kolumbijský FARC je napojen nebo má alespoň dobré kontakty s některými sousedními vládami, konkrétně s ekvádorskou a venezuelskou.

Oč vlastně partyzánům jde, je jasné. Chtějí mít po čtyřiačtyřiceti letech ozbrojených bojů kus svého území, které by ovládali. Nejprve bojovali za sociální spravedlnost, ale léty se proměnili v pašeráky drog a příležitostné únosce lidí. Jsou prý ochotni vyjednávat nikoliv však pod nátlakem. Začátkem roku propustili několik rukojmí, akci zprostředkovával venezuelský president, ale to prý už skončilo. Neví se kolik, rukojmí mají ve své moci, ale přibližně 40 těch nejvýznamnějších - Američanů, důstojníků, poslanců a podobně - chtějí vyměnit za 500 svých druhů, kteří se nacházejí v kolumbijských věznicích. V jednom svém nedávném prohlášení partyzáni uvedli, že kdyby kolumbijská vládní vojska neoperovala na jihovýchodě země, mohly se výměny zajatců (tak nazývají partyzáni vězněná rukojmí i odsouzené partyzány) uskutečnit už v březnu.

Kolumbijský president Álvaro Uribe nechce přistoupit na žádost partyzánů, aby se vytvořilo - třebas jen na nějakou dobu - demilitarizované pásmo. Pokazuje na to, že v minulosti někteří kolumbijští presidenti na tuto podmínku přistoupili a vždy to znamenalo posílení partyzánských strategických bodů v oblasti. Uribe je však ochoten zajistit ze své strany klid zbraní v čase výměny rukojmí za vězněné partyzány. Kromě toho je ochoten umožnit těm partyzánům, kteří si to budou přát, klidný návrat do civilního života bez trestu. K tomu se přidala i Paříž, která by část těchto lidí byla ochotna přijmout ve Francii. A konečně, kolumbijský president propustil několik vězňů. Byl mezi nimi i Rodrigo Granda, považovaný za ministra zahraničí partyzánů. Ti také propustili začátkem roku šest rukojmí. Granda teď ovšem říká, že další jednostranné ukázky dobré vůle se už nebudou opakovat. Na mysli má zřejmě jako protihodnotu vytvoření zmíněné demilitarizované oblasti.

To ovšem představuje překážku k propuštění Ingrid Betancourtové a dalších rukojmí. Podle zpráv z okruhu její rodiny i od propuštěných rukojmí, je tato žena vážně nemocná a hrozí nebezpečí, že by v pralesních podmínkách mohla zemřít. V posledních dnech se však objevila informace pocházející od partyzánů, že na tom není tak zle, jak se dosud myslelo. Francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner po neúspěchu s humanitárním letadlem, prohlásil doslova, že vyslání letadla znamenalo jen "jednu etapu" a že Francie začne "jednat znovu".

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .