Bude barel ropy za pět set dolarů? Nebo za tisíc?

Tuhle otázku si klade i řada ruských ekonomických publicistů - koneckonců i proto, že právě jejich země na současném ropném boomu vydělává nejen ekonomicky, ale i politicky, vlivově a strategicky. Obecně se soudí a také tvrdí, že za stoupající ceny může neustále rostoucí poptávka v Číně a Indii, ale třeba taky v Brazílii i leckde jinde po světě, který jsme ještě docela nedávno označovali poněkud přezíravým slovem "rozvojový", slábnoucí dolar či dokonce napětí v Nigérii, která je až osmým světovým exportérem černého zlata.

Například Sergej Minajev z váženého moskevského ekonomického deníku Kommersant uvádí několik dalších důvodů raketového růstu cen, které jistě stojí za zamyšlení. Podle něj jsou velmi podstatnými hráči na světovém ropném trhu penzijní a investiční fondy, které už několik let chápou vkládání peněz do ropného byznysu jako mnohem výhodnější než nákup akcií či hru na světovém valutovém trhu. Dolar je prý chvíli tak silný, že odsuzuje euro do role chudého příbuzného, a pak najednou zase tak slabý, že se to chvílemi až nechce věřit. Jediné, co v ceně stoupá neustále, je ropa.

A tak se právě ropa stává nejvýhodnějším aktivem. Zatímco dřív ceny rostly úměrně poklesu zásob, dnes je tomu jinak - zásoby rostou právě proto, že rostou ceny. A že se za spekulativní zásoby jednoduše víc utrží. Za těchto podmínek se zdá, že cenový růst nemůže zastavit nic. Na tento vývoj si stěžují i země OPEC, které vyloženě bědují, že na vývoj cen už nemají žádný vliv - ať zvyšují těžbu sebevíc, ceny stejně neklesají. Pan Minajev se domnívá, že takovéto úvahy jsou dalším faktorem nekontrolovatelného zdražování, protože když cenový nedokáže zastavit kartel, tak už ho nezastaví nic.

Právě v této atmosféře společného snažení penzijních a investičních fondů, které uměle zvyšují poptávku, a dodavatelů ze zemí OPEC, které tuto poptávku respektují, bychom se už za pár let mohli v barelovém ekvivalentu dočkat cifry, která dnešní stovku dvojnásobně či dokonce vícenásobně překoná.

Pro znepokojivý cenový vývoj mluví ještě jedna zajímavá věc, kterou před pár dny ve vysílání naší stanice vyslovil zvláštní velvyslanec České republiky pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Ten konstatoval, že ceny ropy a tudíž i ropných produktů vytrvale lezou nahoru, ale známky nějaké krize zatím není znát: Motoristé sice bědují, ale když sahají hlouběji do peněženky, asi je stále kde brát...

A ještě jeden zajímavý postřeh ruských analytiků: Pokud by cena barelu ropy v dohledné době vyskočila třeba na zmiňovaných 200 dolarů, Američané si s největší pravděpodobností vzpomenou na zatím poněkud fantastický plán George Bushe dosáhnout toho, aby americká ekonomika snížila svou spotřebu blízkovýchodní ropy o 75 %. To by vedlo k vytlačování potravinářských plodin z orné půdy ve prospěch plodin energetických, což by od krize energetické dále vedlo také ke krizi potravinářské. Věru neveselá vyhlídka.

Nakonec by další prudké zvýšení cen ropy mohlo vést k boji o právo těžit v arktickém šelfu (a tenhle boj loni koneckonců už začal) či v dalších lokalitách, kde těžba zatím byla neekonomická nebo neekologická. Zajímavé je, že jen málokterá z ruských studií mluví o cenách ropy jako o impulsu k usilovnému hledání alternativních zdrojů. Tak vysoko ty ceny asi opravdu ještě nestouply.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .