Buddhové z Bamjánu zářili barvami

Před deseti lety celý svět sledoval, jak příslušníci hnutí Tálibán vyhodili do povětří hlavy dvou obřích kamenných Buddhů, kteří ze své výše 55, respektive 38 metrů shlíželi na Bamjánské údolí. Stovky malých fragmentů obou soch, které se podařilo získat po zabezpečení oblasti, déle než rok a půl zkoumali odborníci na Technické univerzitě v Mnichově. Výsledky jejich práce ukazují, že sochy obou Buddhů v minulosti musely přímo zářit intenzivními barvami. Analýza vzorků oděvu soch odhalila stopy opakovaného natírání, které skončilo až poté, co v zemi převládl islám. Na oděvu Buddhů se nejprve vystřídala růžová se světle oranžovou. Rubové části šatů byly temně modré. V pozdějších dobách (10. a 11. století) dostal větší Buddha červený oděv se světle modrou barvou na rubu. Roucho menšího Buddhy bylo zářivě bílé s bleděmodrým rubem.

Vědci také potvrdili, že sochy byly vytesány do pískovcové skály, na kterou byly v místě oděvu aplikovány dvě až tři perfektně hladké vrstvy jílu. V něm jsou obsaženy jak stébla slámy a řezanka absorbující vlhkost, tak i zvířecí chlupy, které zvýšily pevnost hmoty. Spodní vrstvy byly navíc ukotveny na místa pomocí lan s malými dřevěnými kolíky. Díky organickému materiálu ve vrstvách jílu mohli vědci přesněji určit dobu konstrukce obou soch: menší Buddha vznikl mezi roky 544 a 595 a větší v letech 591 až 644.

O kvalitě práce buddhistických umělců a řemeslníků svědčí to, že obě sochy přežily nejen téměř 1500 let, ale některé jejich části i ničivé výbuchy. Větší úlomky hlav leží na místě a menší v provizorních skladech. Pískovec je porézní a vědci se obávají, že by mohl podlehnout erozi už během několika let. Konvenční metody konzervace jsou v klimatických podmínkách afghánských hor vyloučené. Vědci však doufají, že místo syntetických pryskyřic by mohli kámen ošetřit organickým silikonem a v budoucnosti úlomky složit do původní podoby.

Zdroj: ScienceDaily, TUM