Buča není a nebude výjimkou. Tohle dělalo Rusko už dřív a plánovalo to i teď, píše expert Watling

Ukrajinské zpravodajské služby měly už před začátkem ruské agrese informace o tom, že Rusové chystají zátahy na představitele ukrajinské občanské společnosti. Ukrajinští vojenští velitelé zase věděli, že běžnou součástí ruských protipartyzánských operací jsou brutální represe.

Čtěte také

Ukrajině teď mohou pomoct jen zbraně. Rozhodnou příští čtyři týdny, odhaduje agentura Bloomberg

Během sovětské invaze do Afghánistánu sovětská armáda často bombardovala nebo napadala vesnice poblíž míst, kde došlo k útokům povstalců, připomíná Watling.

Významnou část sovětských vojsk v Afghánistánu tvořili Ukrajinci a někteří z dnešních ukrajinských generálů započali svou vojenskou kariéru právě tam. Dobře si tudíž pamatují, jaké rozkazy dostávali, a znají také dlouhou historii podobných akcí v ruském vojenském myšlení.

Významnou část sovětských vojsk v Afghánistánu tvořili Ukrajinci. Dobře si pamatují, jaké rozkazy dostávali.

V lednu roku 1919 poslal britský diplomat Beilby Alson do Londýna telegram, kde shrnul svá pozorování z ruské občanské války.

Čtěte také

Vězeň gulagu, válečný veterán, aktér masakru židovských partyzánů. Zapomenutý příběh očima historika

Psal, že „počet nevinných civilistů, brutálně zavražděných bolševiky ve městech na Urale, jde do stovek; někteří z nich byli nalezeni s vypíchnutýma očima, jiní s uřezanými nosy. Dívky byly znásilněny, a v Permu byl kromě jiného zaživa pohřben arcibiskup Andronik, zatímco pětadvacet kněží bylo tamtéž zastřeleno“

Podobné ukrutnosti se opakovaly v každém konfliktu, kterého se ruská armáda účastnila: od občanské války po druhou světovou, od Afghánistánu po Čečensko, kde v roce 2000 ruští vojáci ve vesnici Novyje Aldy chodili od domu k domu a stříleli civilisty. Teď se znásilňování a mrzačení přeneslo na Ukrajinu, konstatuje britský vojenský expert Jack Watling v komentáři pro Daily Telegraph.

Metoda ruské brutality

Ruská brutalita nepostrádá metodu. Západní teorie o protipovstaleckém boji se soustředí na snahu oddělit povstalce od běžných obyvatel tak, že bojující strana je buď získá na svou stranu, nebo izoluje. Během búrské války na přelomu 19. a 20. století to Brity vedlo dokonce k tomu, že pro domácí obyvatelstvo zřizovali koncentrační tábory.

Čtěte také

Kdo bude pykat za válečné zločiny v Buči? Vinu musí prokázat každému jednotlivci, upozorňuje bývalá soudkyně v Haagu

Později, během válek na Filipínách, v Malajsii a ve Vietnamu vzešla ze stejné logiky kampaň strategických osad. Za irské občanské války na začátku dvacátých let Britové zase vedli takzvané omezené represe. To znamená, že pálili majetek civilistů ve městech, která byla oporami Irské republikánské armády, aby tak místní odstrašili od spolupráce s nepřítelem.

Ruské protipartyzánské operace jsou naopak založené na těch nejtvrdších represích. Vyrůstají z představy o kolektivním trestu, domnívá se Watling. V minulých staletích žili ruští rolníci kolektivně, v takzvaných obščinách. Stát využíval kolektivní odpovědnosti k tomu, aby donutil potlačovat zločiny uvnitř komunit samotné rolníky. Trest totiž jinak dopadl na všechny.

Tuto metodu Rusko úspěšně využilo během celé řady konfliktů. Spolupráce s povstalci znamenala pro místní komunity tak tvrdé následky, že civilisté vůči nim sami začali projevovat nepřátelství.   

Ruské protipartyzánské operace jsou založené na těch nejtvrdších represích. Vyrůstají z představy o kolektivním trestu.

Na Ukrajině ale mělo vědomí ruské hrozby až dosud právě opačný efekt, vysvětluje Watling. Odhodlání Ukrajinců vzdorovat se jen zvýšilo. Prezident Vladimir Putin veřejně prohlásil, že ukrajinská identita vznikla historicky vzato pouhou náhodou a že Rusko požene vůdce Revoluce důstojnosti z roku 2013 k odpovědnosti za zosnování neonacistického převratu.

Buča není ojedinělá

Tváří v tvář nepříteli, který popírá samu existenci ukrajinské identity a hrozí zvěrstvy vůči civilnímu obyvatelstvu, obyvatelé aktivně vystoupili na obranu své země. Ukrajinci poskytovali informace své rozvědce a narušovali ruské zásobování v týlu. Každý dělal, co bylo v jeho silách. A ruská armáda bohužel reagovala stejně jako už mnohokrát předtím.

Čtěte také

Buča ukazuje válečné zločiny Ruska. Prokázat genocidu ale bude složité, říká poslanec Balaš ze STAN

Je tu jedno nebezpečí, vysvětluje britský vojenský expert – mezinárodní společenství by mohlo na Buču pohlížet jako na ojedinělý případ, který si zaslouží mimořádnou pozornost. Ano, Buča si samozřejmě zaslouží vyšetřování a, bude-li to možné, potrestání viníků. Ale pokud ji budeme považovat za něco mimořádného, hrozí, že vynaložíme až moc úsilí na něco, co přinese jen povrchní efekt.

Buča mimořádná není, pokračuje Watling. Je to jen malá ukázka toho, jakým způsobem Rusko zamýšlelo Ukrajinu okupovat a zlomit odpor jejích obyvatel. Pokud chceme, aby podobný osud sdílelo co nejméně měst, měli bychom v první řadě poskytnout dostatek zbraní ukrajinské armádě. Ta už se pak postará o to, aby ruskou invazi odrazila a zabránila tak okupaci dalších ukrajinských území, uzavírá svůj článek na stránkách britského deníku Daily Telegraph vojenský expert Jack Watling.

Poslechněte si celý Svět ve 20 minutách, témata vybral Miroslav Tomek. 

Uslyšíte, že válka může prohloubit demografickou krizi v Rusku. Humanitárním organizacím v rozvojových zemích začínají chybět peníze, dárci se teď totiž zaměřili hlavně na Ukrajinu. Evropa projevuje zvýšený zájem o íránský zemní plyn a ropu. A ruský vpád na Ukrajinu představuje nebezpečí i pro tamní archivy.