Britský školský systém v úpadku

Je tomu tak navzdory všem snahám labouristické vlády o zvyšování finančních podpor školám, o protěžování nadaných žáků slabších vrstev společnosti, o zavádění tzv. akademií v nejchudších oblastech země a o zvýšení podílu vysokoškoláků a absolventů vyššího vzdělání mezi mladou populací až na padesát procent v roce 2010. Nejnovější analýza statistik ministerstva školství co do efektívnosti školní výuky provedená a zveřejněná konzervativní stranou navíc ukazuje, že se ztrojnásobil počet příliš velkých, neefektivních škol. Zároveň se školám stále nedaří potlačit negativní vlivy nezájmu rodičů nižších sociálních vrstev o dosažení vyššího vzdělání jejich dětí a o rozbití stereotypu hlásaného bulvárními médii, že k úspěchu v životě stačí stát se bez větší námahy tzv. celebritou, nebo vyhrát v loterii.

Zpráva tvrdí, že skutečnost, že střední třída nyní okupuje nejlepší státní školy, vedla ke snížení míry úspěšnosti dětí ze sociálně nejslabších skupin. Rozdíl mezi výsledky žáků v deseti procentech nejbohatších a nejchudších oblastí země se v posledním roce zvýšil o více než 10 procent, poté co předtím rostl jen o zlomky procent ročně. Zároveň se rozdíl zvyšuje s rostoucím věkem žáků - ze 20ti procent v sedmi letech, na 43 procent v 17ti letech. To nejen, že naznačuje, že škola nerovnosti nevyrovnává, ale zároveň také zvýrazňuje vliv rodičů na výsledky žáků, což dokazuje i to, že 65 procent žáků z nejbohatší skupiny dosáhlo dobrých výsledků v nejméně pěti předmětech tzv malé maturity v 16ti letech, zatímco v případě nejchudších rodin takových výsledků dosáhlo jen 26 procent dětí. Konzervativní experti v oblasti školství tvrdí, že dravější středostavovské skupiny tak vytlačují chudší rodiny z dobrých škol a nápravu může zjednat jen jejich plán zřizování dobrých škol v chudších oblastech. Čísla zprávy pocházejí z vládních statistik a neliší se od nedávné zprávy Inspektorátu škol. Vládní návrhy nápravy situace jsou pak podobné těm opozičním.

Zpráva dále odhaluje stejně znepokojující statistiky hromadného útěku učitelů ze škol, neboť nejsou údajně schopni nedisciplinované a demotivované žáky a studenty s nedostatečným základním vzděláním vůbec učit a ještě dostát všem vládou nařízeným byrokratickým úkonům. V letech 2000 až 2005 tak odešlo ze škol téměř sto tisíc učitelů, což je více než dvakrát tolik než v předcházejících pěti letech. Celkem dnes podle této zprávy už v britských školách neučí téměř 270,000 učitelů mladších šedesáti let. Vláda se ovšem brání, že tomu tak není, že zhruba 30,000 učitelů se po nějakém čase vrací zpět do škol a že mnozí jsou prostě neaktivní či zůstávají ve školství v administrativě a že udělala pro školství více než všechny vlády předchozí. Tvrzení však nezní přesvědčivě a mnohé vlastní vládní statistiky z uvedené zprávy je vyvrací.

Oleje do ohně nejnověji v oblasti vyššího školství dolil generální ředitel Svazu průmyslníků -- známého pod zkratkou CBI - Richard Lambert. Ten v projevu k prorektorům britských universit totiž prozradil, že vysoce motivovaní a dobře vzdělaní mladí Poláci dnes úspěšně vytlačují z nabízených kvalifikovaných pracovních míst britské absolventy britských vysokých škol. Lambert prohlásil, že už přestal počítat podniky, které mu referují o takových "depresivních" případech, kdy mladí Poláci při přijímacích pohovorech naprosto "deklasují" své konkurenty britské vysokoškoláky, kteří často zápasí i se základy Angličtiny a matematiky.

Lambert dále zdůraznil, že pokud podniky nenaleznou potřebné kvalifikace a motivaci mezi mladými Brity, budou je stejně dobře moci nalézt jinde. Co se pak týče onoho ambiciózního, avšak podle mnohých odborníků nerealistického plánu vlády, aby 50 procent mladých mezi 18ti a 30ti roky věku začalo do roku 2010 studovat na vysokých školách, či získávalo vyšší vzdělání, Lambert prohlásil, že podnikatele tyto vládní plány málo zajímají, neboť důležitější je kvalita dosaženého vzdělání. V tom se ovšem Lambert shoduje s odborníky, kteří tvrdí, že některé university sice chrlí absolventy nejrůznějších a občas i nikdy předtím na akademické půdě neexistujících oborů, avšak kvalita poskytovaného vzdělání je jaksi méně zajímá.

Uvedená kritika bude jistě podrobena zkoumání, avšak potvrzení vládních statistik, by bylo vodou na mlýn těch expertů, kteří tvrdí, že britská společnost trpí především zlenivěním z blahobytu, které způsobuje i ztrátu motivace a hlásá nepotřebnost vzdělání. Cesta k nápravě by pak asi byla těžká.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .