Břetislav Tureček: Boj proti terorismu někdy zamlžuje inflace silných slov

Stručná definice terorismu říká, že jde o politicky nebo ideologicky motivované násilí nebo hrozbu násilím proti civilistům a nezúčastněným osobám. Pokud tedy příslušníci Hamásu zkraje října v Izraeli pod praporem boje proti „sionistické okupaci Palestiny“ cíleně zmasakrovali stovky civilistů, šlo o terorismus a pachatele je žádoucí nazývat teroristy. 

Čtěte také

Karel Barták: EU se pokouší o jednotný postoj vůči blízkovýchodní válce

Tato jednoznačná událost ale přitáhla pozornost k otázce s nejednoznačnou odpovědí, totiž k tématu, co všechno lze za terorismus označovat, a co už by za něj v zájmu nestranného informování a věcné analýzy označováno být nemělo. 

Nálepkování jako zbraň

I tady totiž platí, co už před lety k tématu napsal americký antropolog Michael V. Bhatia. Jak uvedl, „pojmenovávání má dvě základní funkce: rekrutování podpory prosazováním diskurzu my a oni. A dále ospravedlňování vlastních akcí pomocí tohoto nálepkování.“ Jinými slovy: označením oponenta za teroristu snáze získám podporu pro jakékoli akce proti němu. 

Čtěte také

Jan Fingerland: Smrtící upřímnost aneb Jak se z Hamásu stal Islámský stát

Takže v případě teroristů z Hamásu plenících kibucy na izraelském území není co řešit. Jenže spadá pod definici terorismu i ozbrojený boj Palestinců proti izraelským vojákům na Izraelem okupovaných územích? Nejedná se o legitimní boj proti cizí nadvládě, který ostatně připouští i mezinárodní právo? 

Někteří izraelští činitelé jdou přitom ve snaze delegitimizovat jakoukoli opoziční činnost Palestinců ještě dál – například označují za „právní terorismus“ situace, kdy se Palestinci obracejí se svými podněty na mezinárodní justiční instituce. 

Čtěte také

Petr Fischer: Čas pomsty, čas odvety, čas naděje

Ještě razantněji se s „těmi druhými“ vypořádal například egyptský režim. Když armáda v roce 2013 svrhla demokraticky zvolené Muslimské bratrstvo, označila ho za teroristickou organizaci, čímž tuto politickou skupinu postavila mimo zákon a mohla pozavírat tisíce jejích příslušníků. 

Od devalvace skutečného významu slova terorista je totiž hodně blízko k politiky přidělované nálepce teroristická organizace. Na tomto označování je riziko účelovosti a nejednoznačnosti vidět ještě lépe. 

Teroristé podle potřeby 

Íránská opoziční organizace Lidoví mudžáhedíni v rámci boje proti teheránskému režimu povraždila i desítky civilistů. Spojené státy ji zařadily na svůj seznam teroristických skupin a po čase zase vyškrtly podle toho, kdo byl zrovna v Teheránu prezidentem – aniž by se mezitím na činnosti Lidových mudžáhedínů cokoli změnilo.

Čtěte také

Teroristé a extremisté mezi Izraelci a Palestinci jsou spojenci, kteří chtějí neklid, míní farář, který studoval v Jeruzalémě

Nejprve šlo o vstřícné gesto vůči liberálnímu „íránskému Gorbačovovi“ Mohammadovi Chátamímu, o patnáct let později o trest pro „provokatéra“ Mahmúda Ahmadínežáda. Podobná politická gesta přitom vůči íránskému režimu učinila i Evropská unie. 

Když v nedávných dvaceti letech vedl afghánský Tálibán gerilovou válku proti zahraničním armádám a někdy útočil i civilisty, Rusko ho označovalo za teroristickou organizaci, ale Spojené státy, kterým Tálibánci zabíjeli stovky vojáků, nikoli. 

Politické nálepky mohou navíc nacházet odezvu i na druhé straně. Když USA daly na seznam íránské Revoluční gardy, Teherán recipročně označil za teroristickou organizaci americkou armádu. Súdán se zase z amerického seznamu „zemí podporujících terorismus“ před časem vykoupil tím, že navázal vztahy s Izraelem. 

Břetislav Tureček|foto:Elena Horálková

V popsané inflaci silných slov se tak poněkud ztrácí původní význam slova terorismus a jeho děsivý rozměr. Možná tedy není dobré, když se na tomto trendu podílejí i média a politici. Už proto, že co je přehnané, je bezvýznamné. 

Autor je vedoucí Centra pro studium Blízkého východu Metropolitní univerzity Praha