Boží Dar

Rok co rok se o tomto byznysu České pošty objevují v televizním zpravodajství návodné reportáže, abychom vložili dopis či pohlednici, jež mají být opatřeny příležitostným razítkem, do obálky a odeslali na zmíněnou poštu. Dvě pracovnice v Božím Daru pak celý prosinec rozlepují obálky a do umdlení razítkují jejich obsah. Loni už se jednalo o tři sta šedesát osm kilogramů vánočních dopisnic, odhadem tedy o sedmdesát tisíc razítek. To, co je televiznímu divákovi líčeno jako poštovní vánoční idyla, představuje nejspíše pro pracovnice malé pošty noční můru.

I přesto, že letos budou mít k ruce brigádnici, přiznávají, že je budou "pořádně bolet ruce". Když všechno před jedenácti lety začínalo a do Božího Daru poprvé přijely televizní štáby, asi to byla velká sláva. Dnes si zaměstnankyně dopisy zavalené pošty dost možná při představě, co je čeká, povzdechnou, že by nebylo špatné pracovat raději v Dolní Lhotě. S neplacenou reklamou na fintu české pošty, jak vytáhnout lidem z kapsy peníze za něco, co s Ježíškem nemá nic společného, by to média neměla přehánět. Anebo by se alespoň měla nejprve ujistit, zda Česká pošta ze statisícových zisků pamatuje na odměny pro ženy, které musí nad rámec svého normálního úvazku ručně orazítkovat kvanta zásilek rozesmátou sněhovou vločkou. Veselá práce to pro ně určitě dávno není, a nevíme-li, zda je slušně placená, riskujeme dopisem, že jim pokazíme Vánoce, což není fér.