Bolívie, země koky

Tato rostlina a z ní získávaná droga byla dříve spojována spíše s Kolumbií. Ovšem poté, co bylo v Bolívii její pěstování legalizováno a prezident Morales ho začal propagovat na mezinárodní scéně, většina lidí koku přiřadí právě k této zemi. Pokud si ale někdo představuje Bolívii jako místo, kde všichni šňupou a jsou permanentně pod vlivem drog, tak se mýlí. Kokain se zde sice produkuje, ale téměř neužívá. Důvodů je několik. Kokain je drahá droga a Bolívie je zemí chudá. Především je to ale stimulační droga, která umožňuje podávat větší pracovní výkony a činí člověka přátelštějším a komunikativnějším. Kokain proto vůbec nesedí k bolivijské mentalitě. Bolivijci se do práce příliš nehrnou a přátelští a komunikativní jsou i bez drog.

Odkud koka pochází?

Přesně opačná situace je pak u koky. V Bolívii se s ní setkáte na každém kroku. Zejména starší generace indiánů ji žvýká téměř permanentně. A koka je oblíbená i v dalších andských státech. Proč tomu tak je? Kokainovník pravý, jak zní botanické jméno tohoto keře z čeledi rudodřevovitých, z této oblasti pochází a nezaměnitelné jsou také jeho účinky. V andské oblasti jsou lidé nuceni žít ve velkých nadmořských výškách a jejich strava obsahuje jen málo vitamínů a minerálních látek. Žvýkání koky či pití kokového čaje tlumí negativní projevy pobytu ve vysokých nadmořských výškách, zahání hlad a má povzbuzující účinky, podobně jako u nás oblíbený kofein.

Koka ale především obsahuje řadu minerálů a stopových prvků, které mohou doplnit chudý jídelníček místních obyvatel. Není proto divu, že konzumování kokových lístků se táhne tisíce let do minulosti a napříč různými indiánskými kulturami. Pro mnoho z nich byla koka posvátnou rostlinou, kterou využívali jako obětinu při nejrůznějších rituálech.

Rostlina, která se stala součástí kultury

Paradoxně se ale uvádí, že k masovému rozšíření užívání koky došlo až potom, co oblast dobyli Španělé. Misionáři sice horlivě brojili proti používání koky při náboženských obřadech, ale její běžné užívání podporovali. Indiáni žvýkající koku byli pro Španěly, kteří je využívali k těžké práci, dvojnásobně cenní. Kokou povzbuzení domorodci totiž více vydrželi a méně toho snědli.

Na oblibě koky nezměnil nic ani konec koloniální nadvlády. A tak její žvýkání koky, stejně jako kokový čaj, tvoří integrální součást andské kultury. Pozoruhodné je, že zatímco popíjení kokového čaje holduje drtivá většina obyvatel oblasti bez ohledu na etnicitu či společenské postavení, žvýkání je spíše záležitostí indiánů.

Žvýkání totiž není úplně snadné. Kromě kokových lístků potřebujete katalyzátor umožňující lepší extrakci účinné látky. Ten je buď slaný nebo sladký a bývá vyroben z popela rostliny quinoa, vápna, cukru a dalších látek. Člověk si postupně vkládá do úst lístky koky, rozkouše je a smísí se slinami a katalyzátorem. To několikrát zopakuje, než si v puse z těchto ingrediencí vytvoří kuličku. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že to není chuťové moc příjemný zážitek. Stejně jako kokový čaj, obojí je poněkud mdlé a nevýrazné chuti.

Koka si našla cestu i do evropské kuchyně

Koka je nedílnou součástí bolivijské kultury|foto: Jakub Kocurek

Koku a zejména kokain si ale oblíbili i bývalí koloniální páni. Kokain byl izolován v roce 1860 a používal se jako lék na nejrůznější choroby. Jeho účinků si povšiml korsický chemik Mariani a začal vyrábět slavné Vin de Mariani, což bylo bordeauxské víno vylepšené extraktem z kokových listů. Nápoj se těšil neuvěřitelné popularitě. Oblíbili si ho doboví umělci a politici a papež Lev XIII. ho nejen vřele doporučoval věřícím, ale dokonce poskytl svou tvář na reklamní plakát pro tento nápoj a udělil mu zlatou medaili. Není divu, že se objevily i napodobeniny tohoto moku. Jednu si zaregistroval v Atlantě jistý John Pemberton a když byla později v USA vyhlášena prohibice, zbavil recept vína a nápoj přejmenoval na Coca-Colu. Ta původně obsahovala trochu kokainu, ale už více jak 100 let jsou pro její ochucování používány kokové lístky zbavené této drogy.

Kokain, temná tvář koky

Přestože se v Bolívii kokain příliš neužívá a jeho držení je trestné, výrazně zasáhl do dějin. V 70. letech dopadla na Bolívii hospodářská krize způsobená rozpadem cen surovin a mnoho drobných rolníků se obrátilo ke koce. Ta byla využívána jednak tradičně, ale značná část produkce byla zpracovávána drogovými kartely na kokain, který je pak pašován do USA. Spojené státy tento problém zpočátku přehlížely a snažily se zachovat si se svým spojencem dobré vztahy. Postupně se do obchodu s kokainem zapojovaly politické a zejména armádní špičky. Vrchol nastal po puči generála Garcíi Mezy, který se roku 1980 prohlásil prezidentem a jako ministra vnitra jmenoval Arce Gómeze, bratrance kokainového krále. To bylo moc i na tehdejší Reaganovu vládu a Bolívie se ocitla v mezinárodní izolaci.

Špičky diktátorského režimu neuvěřitelně bohatly. Jeden americký drogový expert měl údajně na dotaz, kolik že si mohli takto vydělat, odpovědět: „Vymyslete si nesmyslnou částku, zdvojnásobte ji a mějte na paměti, že jste to těžce podcenili.“ Tato bolivijská vláda neměla naštěstí dlouhého trvání. Goméz byl po roce odvolán a Meza musel odstoupit o rok později. O pár let později byl Gómez dokonce vydán k soudu do Spojených států.

Nikdy nekončící kontroverze

Problémy s kokainem se ale s Bolívií táhly dál. Neúroda a obecný chaos počátku 80. let dohnal k pěstování koky řadu rolníků, kteří opustili Altiplano. Rozloha kokových polí se v první polovině 80. let ztrojnásobila a pěstováním koky se živilo na čtvrt miliónu lidí. Američané požadovali radikální řešení situace a propukly násilné spory s pěstiteli koky. Do jejich čela se postavil budoucí prezident Morales. Ten po svém zvolení koku legalizoval a v nové ústavě je zakotveno, že je součástí kulturního dědictví. Morales navíc zahájil mezinárodní kampaň za vyškrtnutí koky ze seznamu zakázaných látek. V jejím rámci demonstrativně žvýkal koku na jednání OSN ve Vídni. Dokonce navrhl, aby byla koka pro vysoké množství minerálních látek distribuována dětem ve školách namísto mléka. Nezbývá než doufat, že se koka bude v Bolívii používat pouze tradičním způsobem.