Blbá nálada se vrací

Termín blbá nálada zavedl svého času viceguvernér České národní banky Pavel Kysilka, když chtěl popsat atmosféru v polovině devadesátých let. Tehdy ekonomika dva roky rychle rostla, lidé však hleděli do budoucnosti s obavami, především pod vlivem prvních privatizačních skandálů. Obavy se potvrdily, když vláda v polovině roku 1997 vyhlásila první úsporné balíčky a když o pár měsíců později nastala ekonomická recese spojená s propadem příjmů obyvatel.

Od památného roku 1997 se skepse udržela ve vztahu k politikům. Popularita vlády a sněmovny jen málokdy překročila hranici čtvrtiny populace, v posledním roce se drží dokonce pod dvaceti procenty. Jak svědčí Eurobarometr, Česko se tím zařadilo mezi další postkomunistické země, kde je nedůvěra k politické reprezentaci chronická - jde o Polsko, Litvu, Lotyšsko, Bulharsko, Chorvatsko a v poslední době také Maďarsko.

Přesto se dobrá nálada počátkem nového století postupně vracela. Lidé se začali mít lépe a jejich ekonomické vyhlídky rostly.

Blbá nálada se ovšem vrátila koncem roku 2003, kdy Špidlova vláda chystala své opatrné reformy, při kterých se snižovala nemocenská a u značného objemu zboží zvyšovala daň z přidané hodnoty. Země se navíc připravovala na vstup do Evropské unie a to pro značnou část populace znamenalo cestu do nejistoty. Tyto obavy se daly měřit Eurobarometrem a také průzkumem spotřebitelských nálad, které provádí Český statistický úřad.

Obavy z konce roku 2003 a počátku roku 2004 se nepotvrdily, přesto skepsi odnesly preference vládní sociální demokracie. Voliči se Špidlově ČSSD pomstili při volbách do Evropského parlamentu, což způsobilo pád premiéra.

Dnes se tedy blbá nálada vrací podruhé. Má to leccos podobného se čtyři roky starým případem. Topolánkova pravicová vláda chystá rovněž opatrné reformy, které mimo jiné zvyšují DPH a omezují nemocenskou. Dokonce se zavádějí poplatky u lékaře.

Občané vidí budoucnost ještě víc černě, než počátkem roku 2004. Otázka zní, co bude dál.

Experti, například Jan Herzmann ze společnosti Factum Invenio, předpokládají, že se může opakovat čtyři roky starý scénář. Lidé si na reformu zvyknou a někdy zhruba v dubnu se jejich nálada vrátí do normálu.

ODS je na tom navíc dnes lépe, než byla ČSSD v minulém volebním období. Nejbližší volby nejsou v červnu, ale až v listopadu. Do té doby možná lidé zapomenou, že by bylo dobré se pomstít. Navíc pomsta vůči sociálním demokratům je snadnější. Nespokojenci prostě nepřijdou volit. Potrestat ODS s jejím pevným voličským jádrem je těžší, to znamená přijít k volbám a hlasovat proti ní. Komu se bude v listopadu chtít. Je pravda, že přinejmenším vládní reprezentace ODS si obavy ze špatného volebního výsledku nepřipouští. Zřejmě proto se ani nesnaží občany uklidnit či lépe motivovat k přijetí reformy.

Nikdo už ani nevysvětluje, proč je reforma nutná. Nejdříve se říkalo, že se zlepší příjmy všech občanů. Když vyšlo najevo, že tomu tak od nového roku nebude, tak se rétorika změnila s tím, že je nutné dát do pořádku veřejné rozpočty. Mimo jiné nás k tomu nutí Evropská unie, která by nám jinak nepovolila přijmout společnou měnu. Ovšem i tento důvod zapadl. Nejdříve Topolánek odmítl vůbec stanovit termín, kdy by mělo být euro přijato. Navíc byly zveřejněna bilance státního rozpočtu a z pohledu vládních reformátorů není příliš dobrá. Veřejné finance byly loni v lepším stavu, než chtěla vláda dosáhnout svou reformou.

Pro vládu je nepříjemné i to, že zároveň se zdražením, které přinese reforma, se vlivem světových cen se zvyšují i tuzemské ceny potravin a energií. Lidé budou ze všeho přirozeně vinit vládu.

Ekonomové dosud vítají, že reforma provede některá úsporná opatření, mezi vším obyvatelstvem jsou však zřejmě jediní, kdo vůbec chápou, kam reforma míří a co kromě zdražování přinese.

I za těchto okolností platí, že Topolánkova vláda má lepší šanci přežít nadcházející volby, než měla Špidlova vláda před čtyřmi lety.

Může se však opakovat deset let stará situace. Ekonomická situace se zhorší, dobrá nálada se nevrátí a po roce snahy přežít se neoblíbená vláda rozpadne sama. Skoro by se na to dalo spolehnout, pokud premiér a jeho ministři nezačnou brát ohled na občany a nezačnou jim vysvětlovat, co a proč vlastně dělají.

Předpovídat na rok dopředu je jízda po tenkém ledě, pokud ale blbá nálada vydrží a pokud se ještě prohloubí, nejsou taková varování úplně od věci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .