Blahobyt svržení vlády nepřeje

19. září 2003

Má vláda sama odstoupit nebo počkat, až jí někdo svrhne? Z pohledu většiny expertů i politiků je to asi jediná důležitá otázka nadcházející parlamentní sezóny. K takové prognóze není třeba složitých úvah. Koaliční vláda s většinou jednoho hlasu a zmítající se ve vnitřních sporech, kdo by na ní dlouhodobě sázel? Stačí jediný poryv, jediný vážný politický či ekonomický problém a skácí se jako domek z karet. Ale ten poryv nepřichází.

Právě vnější podmínky hrají vládě do karet. Zjevně má před sebou pár posledních kroků do Evropské unie, rozvíjí se a bohatne. Za to, jak se rozvíjí společnost, může podle tradičního českého hodnocení vláda. Proč jí tedy bourat, když je tak úspěšná? Tento argument nemá mnoho společného s realitou, přesto může vládě zachránit kůži.

O českém blahobytu se příliš nemluví, jsou ale důkazy, že opravdu existuje. Vůbec nejlepším důkazem jsou mzdy. Podle výběrových šetření Českého statistického úřadu vyrostly během let 1998 až 2002 tuzemské mzdy o 37 procent a loni překročily hranici 18 tisíc korun měsíčně. Pokud to takhle půjde dál, v příštím roce bude průměrný český zaměstnanec brát výrazně přes 20 tisíc korun. Naplní se tak proroctví Miroslava Macka a Václava Klause z předvolební kampaně na jaře 1996. Lídři pravice sice takové platy slibovali do roku 2000, ale dnes je přinejmenším vidět, že jejich prognózy nebyly tak nesmyslné, jak se zprvu zdálo.

Existuje tedy strmý růst platů, zároveň rostou jen pomalu ceny. Ve zmíněných letech 1998 až 2002 to bylo celkem o 13 procent, reálný růst příjmů obyvatelstva tedy byl přes 20 procent a o dalších 5 to bude letos. Podobný rozběh blahobytu zaznamenaly české země naposled v polovině 20. let minulého století.

Říci něco takového vyvolává v Česku protesty: Vy snad nevíte, jak se máme špatně? Jak málo berou učitelé, že jejich mzdy se pořád pohybují jen těsně nad hladinou průměrných platů v celé republice? Namítnou jedni. Jenže právě učitelům se za poslední 4 roky platy zvýšily o polovinu a dále porostou. Ale o zemědělcích raději nemluvíte, přidá se druhý. Jejich platy kolem 10 tisíc se vám do vize všeobecného blahobytu nehodí. I tady je reakce snadná, zemědělci berou v průměru opravdu méně, 13,5 tisíce, ale i jim platy vyrostly více než o čtvrtinu. Potíž je v tom, že většinou nemají příliš vysokou kvalifikaci a ta se dnes platí nejvíce.

O blahobytu může mluvit jenom ten, kdo nevytáhl paty z Prahy, kdybyste viděli v ostatních částech republiky! Tak zní další námitka. Je pravda, že pražské mzdy rostou nejrychleji. A zaměstnanec hlavního města bere o třetinu víc, než jinde. Ale nadprůměrný růst mají i regiony při bavorské a rakouské hranici. Plzeňsko, jižní Čechy a jižní Morava, to je příslib, že větší blízkost Evropské unie může pomoci i ostatním. Ani jinde přitom nedošlo k žádné katastrofě.

O čtvrtinu vyrostly mzdy v letech 1998 až 2002 také v Ústeckém a Moravsko-slezském kraji, které bývají označovány za krizové. Češi ale takové řeči opravdu neradi slyší, už proto, že stěžování patří k národnímu folklóru. Nakonec tedy musí vědět, že jim nic neschází, samozřejmě s výjimkou těch opravdu potřebných. Možná nemají úplně ten dům či auto, které by si přáli. Ale lépe než dříve se mají. Tak proč svrhávat vládu? Popravdě řečeno, za růst příjmů může vláda jen velmi okrajově. Blízkost vyspělých zemí, zájem investorů a sklony Čechů utrácet po šedivých letech komunistické diktatury, tu jsou bez ohledu na jména jednotlivých ministrů. A právě tyto předpoklady rozhodují o hospodářském vzestupu.

Vláda spíše ohrožuje stabilitu růstu, když se veze na všeobecných trendech. Růst platů táhne zvyšování mezd ve státním sektoru. To samo o sobě není špatné, ale právě odtud pramení dluhy státního rozpočtu. Nebezpečné je, že tento postup nikomu nepřijde divný. Připomínka, že naše výdaje zaplatí příští generace, je dokonce k smíchu. Svůj nebezpečně vysoký plat přesto dnes vládě nikdo vyčítat nebude a nedělá to ani opozice.

Opoziční strany mají pravdu v řadě svých stížností, zhoršují se dluhy zdravotnictví, přibývá byrokracie, zkrachovala armádní reforma. Stejně by se ale ODS měla rozmyslet, než se pokusí svrhnout Špidlův kabinet. Jednak nemusí najít spojence uvnitř vládní koalice, jednak nemusí uspět při předčasných volbách. Jak známo, předčasné volby obvykle nevyhrává ten, kdo je vyvolal. Takové pravidlo se může uplatnit právě dnes, když voliči na jeho účet mohou připsat, že zkomplikoval nadějnou cestu do konzumního ráje.

Češi reptají, to je pravda. Co když ale jsou v jádru spokojeni?

autor: Petr Holub
Spustit audio