Bitva o rozpočet EU jako zástupný problém

Na první pohled to vypadá, jakoby někteří evropští politikové (a zejména francouzský prezident Jaques Chirac) v současné době hledali někoho, na koho by mohli "svalit vinu" za všechny unijní problémy, které si sami způsobili. Jestliže prohrané referendum o euroústavě ve Francii a Holandsku uvrhlo nyní EU do velmi hluboké vnitřní krize, je snaha najít nějakého jiného viníka - kromě sebe - sice psychologicky pochopitelná, ale určitě se tím nic nevyřeší.

Už minulý týden francouzský prezident Chirac ve svých prohlášeních zaútočil na Británii a její "rabat" - čili náhrady výdajů, které dostává ze společného rozpočtu EU - a požadoval, aby se této výhody vzdala. Britský premiér Tony Blair na to ale okamžitě odpověděl, že to nehodlá učinit a podotkl, že Británie ve skutečnosti dává do unijního rozpočtu mnohem více než Francie.

A skutečně, podíváme-li se na statistické údaje, zjistíme, že Británie je mezi "čistými dárci" na čestném druhém místě, za ekonomicky nejsilnějším státem Evropy, Německem, které do společné pokladny vydává zdaleka nejvíc. Na třetím místě je poměrně malé Holandsko a pak teprve Francie, následovaná s odstupem Švédskem, Itálií, Belgií a Rakouskem. Před nedávným rozšířením EU (o deset zemí střední a východní Evropy a Středomoří) byli naopak "čistými příjemnci" z fondů EU jen 4 státy: Španělsko, Řecko, Portugalsko a Irsko.

Je samozřejmé, že nyní, po rozšíření EU na 25 členů, se tyto statistiky změní - hlavně v oblasti výdajů - a nikdo nepochybuje o tom, že velká část tzv. regionální pomoci teď poputuje na východ, mimo jiné též do ČR. A to byl také zřejmě důvod, proč voliči ve Francii a Holandsku před dvěma týdny odmítli euroústavu v referendu - byla to jejich svérázná odpověď na příliš rychlé rozšíření unie na Východ - a učinili tak v rozporu s proklamovaným míněním svých oficiálních politických představitelů.

Ti se ovšem zatím tváří tak, jakoby to odmítali pochopit. A místo vlastního zpytování svědomí si našli zástupný problém - britský rabat, který před více než 20ti lety sjednala po velkých hádkách s evropskými politiky legendární britská premiéra Margareta Thacherová.

Nezdá se ovšem pravděpodobné, že by Británie v této chvíli ustoupila bez reciprocity, tj. důkladné reorganizace evropských financí. Tony Blair prohlásil, že by o rabatu mohl jednat jen v případě, že EU omezí dotace do zemědělství, které představují v současné době asi 40 procent výdajů evropského rozpočtu. A největším příjemcem této pomoci je právě Francie a tak nepřekvapí, že s něčím takovým francouzský prezident nesouhlasí.

Tato otázka také dominovala pondělní ostré debatě ministrů zahraničí členských zemí EU v Bruselu, kteří tam připravovali nadcházející samit. Britský ministr zahraničí Jack Straw při té příležitosti zaútočil na rozpočet EU a prohlásil, že je "rozhazovačný" a "nespravedlivý", zatímco jeho francouzská rezortní kolegyně (Catherine Colonnová) označila jeho obranu rabatu za "odporující logice".

Bitva mezi západoevropskými státy, zejména mezi Británií a Francií, o rozpočet EU na léta 2007 až 2013, tak rychle odpoutává pozornost od toho, s čím si evropští politikové sami neví rady. Je samozřejmě také důležité, aby rozpočet EU včas schválili, ale mnohem naléhavější je v této chvíli otázka, co s euroústavou - pokračovat s její ratifikací nebo ne? - a nad tím by se především měli nyní politikové zamyslet.

Podle dosavadních náznaků z tisku se zdá, že na nacházející vrcholné schůzce představitelů EU v Lucembursku, bude asi ratifikace euroústavy (prozatím) prodloužena. Jak známo, původně měl být tento dokument schválen do listopadu roku 2006, což je v této chvíli zřejmě nemožné. Pokud by se o to pokusila například Francie, mohlo by to být až po příštích prezidentských volbách, které se uskuteční v roce 2007.

A tak se řešení problému odloží - na neurčito. A mezitím se povede válka o rozpočet a o nezbytné ekonomické reformy, o nichž se stále jenom hovoří, ale které Evropa potřebuje, aby překonala stagnaci, která je zárodkem současné krize.