Bezvládí ve střední Evropě

Navíc, vše zatím probíhá podle scénáře, který zavedl Němce a Poláky do neřešitelných problémů.

Všechny středoevropské volby měly proběhnout podle jednotného modelu. Po období levicových vlád se mělo kyvadlo přesunout na druhou, pravou stranu. Pravice skutečně vyhrála v Berlíně i ve Varšavě, jenže volebním vítězům se normální většinovou vládu nepodařilo sestavit.

V Německu vyhrála křesťanská demokratka Angela Merkelová nad dosavadním premiérem Gerhardem Schröderem jen těsně, a tak neměla s liberální FDP v Bundestagu většinu. Proto se musela spokojit s velkou koalicí.

V Polsku na celé čáře vyhrály dvě pravicové strany - křesťanští sociálové bratrů Kaczynských byli na prvním místě, na druhém liberálové z Občanské platformy. Jenže vůdcové dvou pravicových stran se pohádali při dělení kořisti a tak vznikla menšinová vláda Kaczynských, kterou vede premiér Kazimierz Marcinkiewicz.

V Česku je favoritem rovněž pravicová ODS. Dnes je však hodně pravděpodobné, že s s křesťanskými demokraty vládu nesestaví. Nabízejí se tedy alternativy - velká koalice, anebo menšinová vláda sociálních demokratů. V prvním případě by Češi postupovali podle německého vzoru. ODS a ČSSD by veřejnosti vysvětlily, že většinová koalice je užitečná, protože velké reformy je stejně nutné domluvit napříč celým politickým spektrem. Před Českem stojí reforma zdravotnictví i penzí - a právě k tomu může být velká koalice dobrá. Tak tedy příklad Německa ukazuje, že velká koalice velké reformy řešit nedokáže. Rovněž v Německu je reforma zdravotnictví hlavním tématem kancléřky Merkelové. Obě vládní strany však mají zcela opačný názor na věc. Sociální demokraté chtějí zavést model, kdy mají všichni stejnou sazbu pojistného a stejnou péči. Jejich kolegové z CDU ale chtějí, aby všichni občané za stejnou péči platili stejnou částku - chudí, jako bohatí. Tento model by byl nepochybně výhodnější pro lidi s větším příjmem.

Minulý čtvrtek se ukázalo, že kompromis není možný. Jediným řešením totiž zřejmě bude reformu odložit a do zdravotnictví přidat velké peníze - tedy učinit právě ten krok, kterému měla reforma zabránit. Někteří významní poslanci už začali hovořit o tom, že v této situaci by snad bylo lepší velkou koalici rozpustit. Od menšinové vlády odrazuje zase polský příklad. V Česku by takovou vládu zřejmě sestavovala sociální demokracie s komunisty. Levice by se mohla shodnout na populistických tématech, jak více zdanit bohaté a zvýšit dávky chudým.

Jenže dnes je v Polsku vidět, jak špatně může něco podobného fungovat. Strana bratří Kaczynských se také populismu nebrání a před volbami slíbila chudým všechno, co vůbec mohla slíbit - nižší daně, vysoké dávky, boj s korupcí a byrokracií. Sestavila vládu s podporou extrémních stran - zemědělské Sebeobrany a ultrakatolické Ligy polských rodin. Za půl roku vlády však s ničím ani nezačala, protože pro své záměry nedokázala zajistit většinu v parlamentu. Kaczynští dnes mají dvě možnosti. Buď vyhlásit nové volby, anebo pozvat předsedu Sebeobrany Andrzeje Leppera - jakéhosi polského Sládka - do vlády. Polská sněmovna však ve čtvrtek nové volby odmítla a tak zbývá jen spojenectví s extremisty. Lepper může v této chvíli s Kaczynskými manipulovat podle svých záměrů.

Příklady ze sousedství zřetelně varují. V Polsku spolu politici vůbec nemluví, v Německu sice dokážou komunikovat, nevede to však k žádnému výsledku. Do stejného bezvládí se může propadnout Česko, pokud zde nevznikne regulérní většinová vláda, ve které by se sešly strany s podobným programem. Vysoké výdaje na sociální systém a na zdravotnictví, vysoký dluh státního rozpočtu, chaotický právní řád a nedostatečná podpora vzdělanosti - to všechno dnes škrtí další ekonomický rozvoj. Bez potřebných změn ho bude škrtit další čtyři roky a tyto změny může provést pouze vláda se silným mandátem. Patový volební výsledek by tak každý z voličů i nevoličů poznal na stavu své vlastní peněženky.