Bezvládí na ministerstvu školství

Je to na pováženou už vzhledem k tomu, jak premiér Mirek Topolánek zdůvodnil nezbytnost její demise: ministerstvo školství nezvládá jednání o evropských fondech a Dana Kuchtová ani její nejbližší spolupracovníci nejsou dost schopnými manažery, aby komunikaci s Bruselem zdárně dovedli ke konci.

Uplynul tedy měsíc a pokud tam schopný manažer nepronikl potají, není na ministerstvu školství nikdo, kdy by s Bruselem o evropských fondech jednal.

Ministryně Kuchtová měla skutečně vážné potíže v přípravě operačního programu Výzkum a vývoj pro konkurenceschopnost, který má České republice v letech 2007-2013 zajistit 70 miliard bruselských dotací. Ona i její předchůdkyně nejdříve slibovaly univerzitám a akademickým ústavům neomezené množství peněz na libovolné investice. Pak se ukázalo, že k dispozici bude jen zlomek požadovaných peněz - například namísto dvaceti velkých projektů přes dvě miliardy korun připustí Evropská komise pouze tři nebo čtyři.

Navíc se ukázalo, že bude třeba zdůvodnit, jak se výzkum a vývoj využije při průmyslových projektech. Ministryně Kuchtová zašla příliš daleko, když chtěla, aby o rozdělení peněz z výzkumného operačního programu rozhodovaly průmyslové podniky. Když se o tom rektoři a akademici dozvěděli, celkem pochopitelně se vzbouřili.

Ohrožen je tedy osud největší investice do výzkumu, jakou Česká republika pamatuje. Tyto peníze měly být použity, aby se ve výzkumném sektoru všechno změnilo. Dosud jsou univerzity i vědecké ústavy pouze vysavačem na státní dotace. Přitom produkují výsledky, které nejsou v praxi k využití, ale jen slouží jako alibi pro to, že tisíce vědců požaduje další a další peníze.

Sedmdesát bruselských miliard mělo být zásadním podnětem k tomu, aby se poměry změnily. Stavba zbrusu nových ústavů zaměřených na spolupráci s menšími výzkumnými firmami a schopných dohody s velkými průmyslovými podniky měla být změnou směru, nebo přesněji řečeno stanovením směru, kterým se má výzkum ubírat.

Nejde tedy snad o to, že se o slíbené peníze přijde. Ale ztratí se příležitost k pozitivnímu převratu. Pokud nebude mít ministerstvo školství dostatečně osvícené a manažersky schopné vedení, nikomu nebude jasné, jak zavést nové poměry. Všechno půjde v dosavadních kolejích, univerzity a ústavy vyluxují další desítky miliard a tím se pouze prodlouží agónie jejich zbytečné existence.

Na stanovení nového směru dnes čekají bruselští úředníci a nelze se jim ani příliš divit, že bez závazného operačního programu nechtějí peníze vydat. Na zásadní rozhodnutí čeká také tuzemský výzkum a průmysl. Vláda však už měsíc váhá se jmenováním člověka, který by takové rozhodnutí přijal a nesl na něj odpovědnost.

V této chvíli všechno svědčí o tom, že pro další vývoj platí druhá varianta, tedy že všechno zůstane v dosavadních kolejích. Podle dostupných informací připravuje současné vedení ministerstva školství novou verzi operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace. Není však jisté, jestli to má na starost zastupující náměstkyně Eva Bartoňová z ODS, anebo další dva náměstci Dušan Lužný a Martin Tichý nominovaní Stranou Zelených. Také nejde úplně vyloučit, jestli dokument náhodou nepřipravuje Rada vlády pro výzkum a vývoj, nebo ještě vyjednavačka v Bruselu a bývalá ministryně Miroslava Kopicová. V každém případě pracují na dokumentu, o kterém vědí, že vzniká jen velmi podmíněně. Odpovědnost za něj totiž ponese až nový ministr. Nikdo mu nebude smět vytknout, když se rozhodne všechno změnit. Čas tedy utíká a Brusel nemá s Českou republikou o čem jednat a nemá v zásadě ani s kým jednat. Svým způsobem na tom nesejde, protože operační program o výzkumu se bude definitivně schvalovat až koncem června. Lepší termín už Česká republika nedostane.

Příběh o bezvládí na ministerstvu školství je charakteristický pro dosavadní vývoj ve vzdělávacím resortu. V dobách, kdy byly relativně stabilizované poměry a kdy bylo možné vzdělanost intenzivně podpořit, se projevila vnitřní slabost odpovědných úřadů a nic se prostě nestalo. Poprvé jsme to zažili v dobách první Klausovy vlády, kdy jakoukoli šanci na změnu zaspal křesťanský ministr Petr Piťha.

Počátkem století začala pomalá reforma, kterou prováděli Eduard Zeman a po něm Petra Buzková. Byla však jen přípravou k zásadním změnám na základních školách i v nejvyšších patrech vzdělanosti a výzkumu. Zásadní přelom měl nastat letos. Teď ovšem nastoupila nová garnitura, vystřídaly se dvě ministryně a všechno míří do chaosu. V Českém rozhlasu 6 už zaznělo, že úkol reformovat výzkum a s ním související vzdělávací systém přesahuje síly jednoho ministra, že je třeba podporu celé vlády. V této chvíli není už měsíc ani ministr.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .