„Baťa severu“ aneb příběh výrobce hraček Johanna Schowanka
Jeho osud kopíruje osud místa, ve kterém žil a pracoval. V oblasti Sudet vybudoval úspěšnou továrnu na hračky, která funguje dodnes. Zatímco její budova stále připomíná dobu největší slávy firmy, s jejími majiteli si pohrály dějiny.
Johann Schowanek, původním jménem Jan Schovánek, působil v Jizerských horách na konci 19. a v první polovině 20. století. Srovnání s Tomášem Baťou si jistě zaslouží.
Začínal jako malý výrobce dřevěných korálků s firmou o třech zaměstnancích a postupně se vypracoval až na podnikatelskou špičku. V Jiřetíně pod Bukovou nechal v roce 1908 postavit továrnu, která je kromě své funkce také významným architektonickým dílem a v dobách největšího rozkvětu podniku v ní zaměstnával přes tisíc lidí.
I když pocházel z rodiny s českými kořeny, jméno si nechal poněmčit už na počátku svého podnikání. V jednání s převážně německými dodavateli i klienty to byla cesta, jak si zjednodušit život a obchodním partnerům výslovnost. Působil nejprve v Desné, kde během devíti let vzrostl počet jeho zaměstnanců ze tří na sto padesát.
Ve svém podniku vyráběl vřetena a jiné dřevěné výrobky pro textilní či papírenský průmysl. Postupně rozšířil sortiment o soustružené perly. Jeho zboží šlo dobře na odbyt a expandoval s ním do Německa, Anglie, Itálie, Francie či Ruska. Podnikání se slibně rozrůstalo, jenže pak přišla 1. světová válka. I v té se však produkty firmy Schowanek dokázaly uplatnit. Podařilo se mu získat zakázku na výrobu knoflíků k uniformám rakousko-uherské armády, což bylo v tehdejší těžké válečné době skutečné terno.
Zlatá éra hospodářské krize
Vznik republiky nebyl pro firmu Schowanek právě nejšťastnější období. Dělníci s příchodem nového režimu žádali nová práva a také vyšší platy, které se snažili prosadit především prostřednictvím stávek.
Postupně se však karta obrací, hlavně s příchodem Schowanka juniora. Syn Hans přináší do firmy nové nápady. Možná to byl právě on, kdo přišel s návrhem na zahájení výroby hraček. Od roku 1927 se tak sortiment rozšiřuje i o toto populární zboží a rostoucí úspěch nezabrzdí ani hospodářská krize. Naopak, na rozdíl od jiných podniků se Schowankům daří i v první polovině 30. let, kdy se počet zaměstnanců postupně vyšplhá až na úctyhodné číslo 1300. Tehdy syn Hans plně přejímá vedení firmy, když jeho otec náhle v roce 1934 umírá.
Úspěšné podnikání naplno zasáhla 2. světová válka. Těžkosti předznamenalo už to, co jí předcházelo, odchod českých pracovníků z oblasti Sudet. Po zahájení války pak odliv německých dělníků, kteří mířili do armády. Ale hlavně, v dobách válečných se hračky příliš nenosily, a tak se ke slovu dostává opět válečná výroba. I ta kupodivu k hračkám v některých směrech neměla daleko, firma totiž mimo jiné vyráběla přesné modely letadel. Nikoliv pro děti, ale pro piloty. A ne pro zábavu, ale pro výuku. Aby dokázali i z dálky rozpoznat nepřátelský stroj.
Jaký byl osud Hanse Schowanka po osvobození? Válečnou výrobu ani příslušnost k německému národu mu osvoboditelé neodpustili. Poslední dny ve svém rodném kraji trávil v pracovním táboře a čekal na odsun. Podle legendy u něj jednou zastavilo auto, naložilo ho a odvezlo neznámo kam. Jaký měl jeho příběh pokračování, o tom už se více dozvíte v pořadu Historie Plus.
Účinkují: Blanka Patrová, Jaroslav Zeman, Herbert Endler
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
