Baskové a fueros

Baskové žijí na západním pomezí Španělska a Francie. Tvrdí se, že jde o původní, iberské obyvatelstvo, které nehovoří indoevropským jazykem. Podle některých výzkumů mají mít geny podobné Britům, důležitou roli taky hraje krevní skupina 0. V historických análech se objevují ve známé Písni o Rolandovi, kde se Baskové vrhnou na zadní voj armády Karla Velikého. Tito horští zemědělci a rybáři dlouho odolávali, ale postupně se stávají součástí dvou států. Patří mezi vojáky a námořníky španělské reconquisty a dobývají taky Latinskou Ameriku. V 16. století původem Bask Ignác z Loyoly založil známý řád jezuitů, z Gaskoňska taky pocházel d´Artagnan, hrdina Dumasových Tří mušketýrů.

Právě tento šlechtic mohl zosobňovat povahu baskických šlechticů - hrdost, vášnivost a temperamentnost, ale taky neschopnost se vzdát, i přes hrozbu smrti. Proto i ve španělských karlistických válkách, kdy Baskové z Navarry v 19. století stáli na straně antiliberálního dona Carlose, bojovali s oddaností za své staré výsady fueros, industrializaci ale zastavit nemohli. Objevení velkých železných nalezišť a rozvoj průmyslu ve městech jako Bilbao, San Sebastian nebo Vitoria lákalo mnoho dělníků ze všech oblastí Španělska. To narušovalo místní autonomii, jazykové, a kulturní tradice. Vše dokonala totalitní vláda generála Franka, která prováděla velké represálie proti místní levici, ale i nacionalistům, a úpadek těžkého průmyslu, který vedl ke značné nezaměstnanosti.

Na násilí se tedy extremisté ze španělské části Baskicka rozhodli odpovědět aktivním, městským terorismem. Vznikla organizace ETA (Baskicko a jeho svoboda) a její politické křídlo Lidová jednota, toužící po dosažení naprosté nezávislosti baskického státu Euskadi. Ještě před pádem Frankova režimu se obětí pumového útoku v Madridu stal premiér a admirál Blanco. Rozvinula se tak špinavá válka, dokonce i po pádu totality na konci 70. let, kdy tajní agenti vlády pátrali po skutečných i domnělých teroristech z organizace ETA a bez zatčení a soudu je zabíjeli. Bojující Baskové ihned odpovídali dalšími vybuchujícími bombami, už nejen v Baskicku, ale taky ve velkých městech a na plážích, vyhledávaných turisty. Vlády postupně zvažovaly vytvoření autonomní oblasti Baskicko a Katalánsko.

Výbuchy vlaků na madridských předměstích v březnu 2003 byly nejdřív Aznarovou vládou označeny za dílo ETA, brzy se však ukázalo, že jde o útok muslimských teroristů. Díky tomu přišel k moci socialistický premiér Zapatero, který Baskům umožnil očištění od tohoto útoku a nově i navýšil autonomii. Je však otázkou, jestli současné útoky mají aspoň minimální smysl. Sociální ani hospodářské faktory neumožňují vydělení ze Španělska, mladí i staří Baskové mají šanci učit se svému jazyku, kultuře, taky číst tisk a sledovat rozhlasové i televizní pořady v baskičtině. Přesto můžou být Baskové aspoň stále hrdí na svou identitu, ale měli by se vyhnout se násilí, které už postrádá jakýkoliv smysl.