"Baseballoví pálkaři" glyptodonti

Glyptodonti jsou příbuzní dnešních pásovců, ale v jihoamerických pampách žili před 20 miliony až 10 tisíci let. Své tělo chránili mohutným krunýřem a na na hlavě a ocasu měli kostěné pláty. Největší druhy dosahovaly velikosti osobního auta. Na konci dlouhého ocasu měli někteří glyptodonti kostěnou palici, kterou podle jedné teorie nevyužívali k obraně, ale při vzájemných půtkách. To by znamenalo, že údery musely být zasazovány značnou silou, jinak by je obrněný soupeř vůbec neucítil.

Fyzikové, kteří se zabývají mechanikou pohybu pravěkých zvířat, se domnívají, že v takovém případě by glyptodonti při úderu využívali takzvaný sweet-spot. Tento pojem na baseballové pálce (nebo jiném sportovním náčiní) označuje optimální místo pro odpálení míčku, na kterém jsou redukovány vibrace vznikající při nárazu. Vědci detailně proměřili ocasy glyptodontů (které měřily od 34 do 105 cm) a určili umístění bodu sweet-spot na kostěných palicích. Na jejich základě pak určili umístění bodu sweet-spot na kostěných palicích. Zjistili, že u tří největších druhů (Doedicurus, Castellanosia, Panochthus) se shoduje s polohou oválné prohlubně, která u živého zvířete nesla masivní trny.

Objev podle článku v Proceedings of the Royal Society B zvyšuje pravděpodobnost, že velké druhy glyptodontů své kostěné palice používaly v bojích s příslušníky svého druhu. U menších druhů, kde se poloha sweet-spot a umístění ostnů neshoduje, je zase pravděpodobnější, že palice na konci ocasu sloužila primárně jako zbraň proti predátorům.