Barroso nešel do ztracené bitvy

Místo toho řekl, že momentálně bude nejlepší na chvíli zastavit čas - poslouží to, podle něj, ku prospěchu evropského projektu jako takového. Budoucí komise by prý na jedné straně měla mít co nejširší podporu, na druhé straně Barroso zdůraznil, že udělá pouze změny nutné a postačující. Jinými slovy, socialistům a liberálům, kteří jeho komisi málem zablokovali, nemíní v žádném případě nadbíhat.

Zopakujme, jak vlastně k nečekanému evropskému zádrhelu došlo. Notoricky nudná procedura schvalování komise ve štrasburském parlamentu nabyla dramatický moment díky italskému kandidátovi na místo komisaře s agendou spravedlnosti a bezpečnosti. Jmenuje se Rocco Buttiglione, je napůl politikem a napůl filosofem a profesorem, a hlavně: netají se tím, že je oddaným katolíkem, a dokonce jedním z blízkých přátel a poradců papeže Jana Pavla II.

Na tom by samozřejmě nic nebylo, kdyby tento 56-letý křesťanský demokrat nevyslovil před poslanci Evropského parlamentu několik názorů, jež nemohli překousnout. Šlo především o postoj k homosexuálům, svobodným matkám či ilegálním přistěhovalcům. Dodejme, že Buttiglione se nevyjadřoval jako diplomat. Svoje myšlenky formuloval spíš jako nezávislý filosof.

Co se týče homosexuality, prohlásil, že ji považuje za nemorální, nicméně neměla by být zakázána. Udělal rozdíl mezi osobním a politickým postojem a doslova dodal: "můžu si myslet, že homosexualita je hřích, to ale nemá žádný vliv na politiku, dokud neřeknu, že je to zločin". Současně prohlásil, že nikdo nesmí být diskriminován kvůli sexuální orientaci.

Buttiglione je samozřejmě odpůrcem potratů a zastáncem klasické rodiny. A co se týče ilegálních přistěhovalců, brání italskou vládu, jež se snaží deportovat imigranty a chce pro ně budovat tábory v severní Africe. Buttiglione tvrdí, že ve skutečnosti jim pouze na hranicích znemožňuje vstup, což nijak neprotiřečí mezinárodnímu právu. Utečenecké tábory v Africe by, podle něj, měly dostávat humanitární pomoc a speciální pracovníci by měli dokonce poskytovat informace, jaká mají vlastně obyvatelé táborů práva.

Od uvedeného vystoupení před poslanci bylo okamžitě zřejmé, že budoucí předseda komise Barroso má problém. Poslanci ale nemohou odmítnout jednoho člena komise, pokud se jim něco nelíbí, musí hlasovat proti celé komisi - a to se zdálo být přece jen málo pravděpodobné. Postupem času se ovšem ukázalo, že celý Barrosův tým (i s naším eurokomisařem Špidlou) může kvůli danému sporu padnout.

Barroso totiž odmítl vzdát se Buttiglioneho, a ten zase odmítl výzvu svého (tedy italského) premiéra Silvia Berlusconiho, aby stáhl kandidaturu. Itálie pro změnu odmítla představu, že by se změnila Buttiglioneho agenda, a místo spravedlnosti a bezpečnosti by dostal něco neškodného, například v podobě zemědělství, kde by mohl meditovat nad homosexualitou kolik by chtěl.

Mimochodem, odmítl to i samotný Buttiglione, o kterém se říká, že jeho skutečné ambice nejsou ani tak v italské politice, jako v politice evropské. Hojných citací se dočkala jeho věta z rozhovoru pro noviny Corriere della Sera: "V Itálii můžu být nikým, ale v Evropě budu někým".

Vraťme se ale k Barrosově rozhodnutí odložit na včera plánované hlasování o komisi. Socialisté v Evropském parlamentu mají nyní pocit vítězství, což je poněkud klamné. Ve skutečnosti by zvítězili v případě, že by se Barroso Buttiglioneho vzdal hned zkraje. O vítězství ale nemůže mluvit samozřejmě ani Barroso. Nepochybně se bude snažit o kompromis, který by ho stál co nejméně. A co je důležité, celou situaci nechce chápat jako boj na život a na smrt, ale spíš hledání dohody. Jinak to v Evropě ani nejde.

Formálně bude zůstane ve funkci komise stará, kterou vede Ital, Romano Prodi. O významu nynějších precedentů se dá pouze teoretizovat. Jisté ale je, že se celá záležitost dostala na první stránky tisku. Takže, s mírnou ironií můžeme poznamenat, že po masově ignorovaných volbách do Evropského parlamentu zaznívalo z Bruselu i ze Štrasburku odhodlání přiblížit instituce unie evropskému lidu. V tomto smyslu by měli nyní Italovi Buttiglionemu vlastně poděkovat.