Barevný kód hlubokomořských korýšů

V hlubinách oceánů není tak temno, jak se zdá na první pohled. Ve vodním sloupci, kde postupně ubývá denního světla, se vyskytují živočichové schopní vydávat bioluminiscenční záření, které zase vnímají jiné druhy živočichů. Otázkou však bylo, jak tomu u samého dna. Bioluminiscenční záření často vzniká při kolizích organismů. Proudy u dna drobné živočichy unášejí a nechávají narážet do terénních překážet i mezi sebou. Podle jedné teorie tak na dně moře může vnikat docela slušná záře. Schopnost vnímat ultrafialové záření vědci testovali jen na zvířatech, která žijí ve vodním sloupci. U druhů, které lezou po dně, data zatím chyběla.

Libor Špaček a Petra Doležalová natáčejí a fotografují pod mořskou hladinou|foto: Petra Doležalová, Libor Špaček

Vědci z Duke University a jejich kolegové se proto vydali na moře u Baham, kde do hlubin spustili dálkově řízené podvodní plavidlo Johnson-Sea-Link. Pořídili videonahrávky, z nichž je patrné, že plankton, kterým se živí korýši žijící na dně v asi 800metrové hloubce, vydává modré bioluminiscenční záření. Naproti tomu pravděpodobně toxické korály září zeleně. Vědcům se také podařilo šetrně nasát a dopravit na povrch exempláře tří druhy korýšů, na kterých pak mohli experimentálně testovat barevné vidění.

Bahamy - území

Mikroelektrody připevněné k očím korýšů sledovaly jejich reakce na světlo o různých vlnových délkách. Ukázalo se, že všechny testované druhy jsou extrémně senzitivní na modré světlo. Dva z nich přitom byly stejně citlivé i vůči ultrafialovému světlu a dokázaly tak vnímat rozdíly mezi různými barvami. Z výsledků experimentů a videonahrávek se zdá, že hlubokomořští korýši mají jakýsi základní barevný kód, který jim říká, která potrava je bezpečná. To, co září modře, mohou bez obav sníst. Potravě, která září spíš zeleně, se naopak vyhýbají.

Zdroj: Duke University