Barbora Poláková: Každý okamžik života přináší něco nového – a mně je teď fakt strašně dobře

„To, že jsem někdy unavená nebo se necítím úplně skvěle, patří do mého života a je to úplně v pořádku. Člověk si za to nemusí vytvářet výčitky, když se mu něco nepovede, ale spíš si musí z těch chyb brát veškeré dobro, které může, a neudělat je příště zas.“

Zpěvačka má dvě malé holčičky – Ronju a Riku – a se začátkem školní docházky musela upravit i svůj režim, takže teď klidně usne i před 21. hodinou.

Barbora Poláková a singl Sousedův trávník|foto:Pavla Hartmanová, Championship Music

„V listopadu ale začne turné pěti koncertů, které samozřejmě budou večer, ale ostatní dny musím fungovat jako máma: musím s holčičkami vstávat v šest ráno, odvést je do školy, dát jim svačinku a podobně.“

„V tuto chvíli spatřuji jako nejtěžší najít harmonii mezi prací a ,maminkou‘. Jak holčičky rostou, mám pocit – ale ten jsem měla i dřív –, že mne potřebují a že bych měla být víc u nich. Být jim ještě mnohem víc ,při ruce‘. A to je teď to, co je pro mě úplně nejzásadnější, s čím se peru a na co často myslím,“ přiznává.

„Školní rytmus je totiž úplně jiný. Už si jen tak nemůžeme říct, že někam na čtyři dny odjedeme a užijeme se. Teď už to jsou hlavně víkendy – a když pak o víkendech pracuji, tak je to složitější.“

Ctím češtinu

Zpěvačka je zároveň autorkou svých písní. Než vznikne něco nového, rodí se jí v hlavě často měsíce, roky. Ale jaký vztah má k češtině?

„Byla bych ráda, kdyby naše texty pořád ctily češtinu a aby se nám tam nedostávalo moc anglických slovíček. To je teď tedy hodně trendy a také způsob, jakým mladá generace mluví.“

Barbora Poláková, zpěvačka, herečka|foto:Vladimír Kroc, Český rozhlas

„Pro ně je to přirozené, já z toho zároveň – z určitého úhlu pohledu – mám strach. Také myslím na své holčičky a říkám si, že by bylo zajímavé vědět, co bude dál. Jestli se, až jim bude 20 nebo 40 let, propojí angličtina s češtinou, tak jakým jazykem se tady bude mluvit,“ uvažuje s tím, že v muzice je to ještě výraznější.

Zpěvačka a herečka nedávno prozradila, že mladá už byla a stará ještě ne. „Mně je teď fakt strašně dobře,“ potvrzuje. „Má opravdu velká kamarádka říká, že se vlastně od narození cítí jako důchodkyně – a tomu se vždy hodně smějeme.“

„V tom je totiž přesně ukryta ta spravedlnost. Všichni jsme byli dětmi, všichni budeme babičky a dědečkové. A je skvělé k tomu přistupovat tak, že každý čas, okamžik vašeho života přináší něco jiného – a je to i součást dobrodružství.“

„Nejde jen o to, toužit po mládí, které se na nás valí ze všech stran. Tento svět do nás buší, abychom vypadali, alespoň my ženy, stále mladě. Teď se to naštěstí už i malinko mění a třeba to bude lepší a lepší… Když to shrnu, já se cítím fakt dobře,“ uzavírá.

Celé Hovory Vladimíra Kroce najdete v audiozáznamu, poslechněte si víc.