Baradar zatčen - co bude dál?

Baradar byl totiž momentálně asi nejvyšším velitelem afghánského Tálibánu, protože slavný Mulla Umar se už mnoho let skrývá a jiný přední člen afghánské odnože Tálibánu mulla Obajdulláh Achund už je přes dva roky v zajetí. Američané také zdůrazňují, že Baradar byl zatčen díky dobré spolupráci amerických a pákistánských tajných služeb - nad kvalitou této kooperace se totiž tradičně vznášejí otazníky.

Jak významné je tedy Baradarovo zatčení, a co z něj lze vyvozovat pro další vývoj konfliktu s afghánským Tálibánem a co říká o budoucnosti americko-pákistánské spolupráce?

Především je třeba si uvědomit, že Baradar byl zatčen během operace Moštarak, která má v části Afghánistánu strhnout situaci na stranu jednotek NATO a afghánské armády. Tato operace se zatím zdá být úspěšná. Vojáci, kteří se na ní podílejí, se však shodují na tom, že bitvy jsou mimořádně těžké, a srovnávají je s bojem o iráckou Falúdžu. Odborníci se však také shodují na tom, že na straně Tálibánu momentálně nebojují nejoddanější přívrženci tohoto hnutí, ale spíše muži, kteří jsou za to placeni. Nicméně spojenecké jednotky postupují, a akutečnost, že dávají najevo připravenost na místě po nějakou dobu zůstat, přiměla podle zpravodaje BBC řadu obyvatel ke spolupráci s nimi. Přinejmenším v tom smyslu, že ztratili strach, a podávají informace o pohybu tálibánských bojovníků. Roli asi hraje i skutečnost, že bojovníci Tálibánu údajně používají místní obyvatele včetně žen a dětí jako živé štíty. Velitelé operace Moštarak proto věnují velkou pozornost jednání s místními stařešiny a kmenovými vůdci.

Otázkou však je, co pro situaci v Afghánistánu bude znamenat zatčení Baradara. Pákistánské i afghánské elity dávají už delší dobu najevo, že nevěří v úplné vykořenění Tálibánu, a že budoucnost vidí spíše v dohodě s jeho umírněnější částí. O něčem takovém ostatně v poslední době nahlas uvažovali i sami Američané a Britové. Paradoxně právě Baradar patřil k těm afghánským Tálibáncům, kteří byli pro jednání. Otázkou tedy je nejen to, zda jeho zmizení vnese paniku do tálibánských řad, ale také a především to, zda nyní umírněný Taliban v Afghánistánu bude chtít jednat. Jak ovšem poznamenává komentátor německého listu Die Tageszeitung, nebylo by to poprvé, co se vyjednává s představitelem povstalců, který už je v zajetí. Na druhou stranu však mnozí sní o tom, že Baradarovo zatčení a výslech by mohl protitálibánským silám poskytnout mnohé zásadní informace o tom, jak a kde jsou tálibánské jednotky rozmístěny, jak funguje velitelská struktura, zásobování a další důvěrné informace. Je však pochybné, že by Baradar něco podstatného řekl, a také je otázkou, jak dlouho bude Tálibánu trvat přeskupení. Konec konců, jiný vysoký představitel Tálibánu Mulla Obajdulláh Achund byl zatčen v roce 2007, a od té doby se bezpečnostní situace v Afghánistánu nezlepšila, spíše naopak, a to samé platí i pro Pákistán, který afghánští Tálibánci používají jako zázemí. Naděje na dohodu s umírněnými Tálibánci však zatčením Baradara rozhodně nezmizela, a byla-li jím dokonce posílena, se zřejmě uvidí již během následujících týdnů.

Velkou otázkou také je, co zatčení Baradara vypovídá o přítomnosti a budoucnosti americko-pákistánské vojenské a zpravodajské spolupráce. Je veřejným tajemstvím, že pákistánská tajná služba je s islamisty částečně prorostlá, a že pákistánská vojenská elita si dává pozor na to, aby nevypadala jako podřízená americkým zájmům. Skutečnost, že byl Baradar zatčen ve vzájemné koordinaci, může to znamenat ledacos. Například že pákistánská tajná služba dávno věděla, kde se špičky afghánského i pákistánského Tálibánu nacházejí, a je ochotná tyto informace svým spojencům poskytnout, jen když se jí to hodí. Pak je ovšem nasnadě otázka, jak spolehliví spojenci Pákistánci jsou, a také proč právě teď se rozhodli Baradara vydat. Je možné, že pákistánská elita dospěla k závěru, že tálibánské nebezpečí pro pákistánskou stabilitu už je příliš veliké, a rozhodla se ho částečně eliminovat. Vždyť ještě nedávno tvrdili, že žádní vysoce postavení afghánští Tálibánci na pákistánském území nejsou. Zároveň to však znamená, že tuto ochotu sdílet s Američany zásadní informace můžou kdykoli stáhnout, například kdyby to znamenalo oslabení pákistánských pozic vůči Indii nebo hospodářské či mocenské ztráty určitých kruhů v Pákistánu, které úplný klid zbraní nepovažují za zcela žádoucí. Optimisté ovšem tvrdí, že americko-pákistánská spolupráce je pořád ještě nadprůměrná ve srovnání s některými jinými zeměmi.

Je tu však také možnost, že nalezení Baradara bylo čistě americkou záležitostí, a jen kvůli PR důvodům hovořili američtí představitelé mluvili o společném úspěchu. Pákistánská elita totiž ví, že Američané, Britové a další západní vojáci jednou odejdou, ale Tálibán bude v Afghánistánu i pákistánských horách pořád. Nehodlají si s těmito kruhy zcela rozházet vztahy, protože s nimi budou muset vyjít nejen zítra nebo za týden, ale i za rok a za deset let.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .