Bahrajn: země migrací i bouří
Ostrovní Bahrajn zažil nedávno invazi cizích vojsk. Cestou krále Fahda sem ze Saúdské Arábie zamířily stovky vojáků a policistů. Obyvatelé totiž až moc hlasitě chtějí dosáhnout toho, aby se zdejší konstituční monarchie politicky uvolnila.
Stát umístěný v Perském zálivu má za sebou překvapivě dlouhou historii. Bájný ostrov Dilmun se dostal i do Eposu o Gilgamešovi, nejstaršího známého textu na světě. Šlo o středisko migrujících obchodníků, spojující už před 5000 lety po moři Mezopotámii s městy Urem nebo Lagašem a kulturu údolí Indu s Mohenžodarem a Harappou. Na ostrově, přejmenovaném na Failaka, zase později Nearchos, generál vojska Alexandra Makedonského, založil kolonii řeckých migrantů Tylos.
Následné vládce Peršany vystřídali ve 3. století nestoriánští křesťané, jejichž počet postupně převýšili arabští migranti. Mezi šíitskými muslimy a křesťany ale původně vládla tolerance. Mezi lety 1521 až 1602 si tu vytvořili kolonii Portugalci, kteří chtěli ovládnout obchod u nalezišť kvalitních a velkých perel. Místní obyvatelé se po povstání vydali raději do rukou Peršanů, které vystřídala sunnitská dynastie původem katarských Chalífovců. Ta vládne od roku 1783 s malými přestávkami až dodnes. Roku 1861 se území dostalo na 110 let pod ochranu Britů, kteří toužili nejdříve jen potlačit pirátství. Bahrajn získal nezávislost 15. srpna 1971.
V zemi trvá napětí už dlouho. Sunnitští vládci totiž lavírují mezi formou emirátu a královstvím. Šíitská většina obyvatel přitom touží po parlamentní demokracii. Šejka však až dodnes podporují mocné Spojené státy a hlavně Saúdská Arábie, která do zdejšího politického dění nejednou vstupuje už po desítky let. Roku 1981 tak došlo k pokusu o státní převrat, v 90. letech zase šíité zaútočili na mnohé hotely a restaurace. Nedávno se vzbouřili znovu, inspirováni ostatními arabskými revolucemi, ale okolní státy si evidentně nepřejí šíitskou emancipaci, už jen díky sousedství Íránu přes moře.
Situace však může být těžko udržitelná, když dvě třetiny Bahrajňanů patří k šíitům. Jejich původ z nich zároveň dělá chudší vrstvy obyvatelstva. Sunnité pevně ovládají politiku, ekonomiku i armádu, z demografického hlediska však přitom oproti šíitům spíš ubývají. Původní obyvatelé Bahrajnu tvoří jen 62% procent obyvatel, zbytek doplňují migranti. Nejvíce je íránských Peršanů, kteří zvyšují vliv šíitů a Indů, mezi nimiž je mnoho hinduistů tvořících necelou desetinu obyvatel. Nezanedbatelný zůstává počet sunnitských přistěhovalců z Pákistánu a Bangladéše. Celá desetina obyvatel má i křesťanské vyznání a nejde jen o zaměstnance ropných společností z Evropy, USA a Filipín.
Bahrajn jako všechny státy zálivu zajímá těžba a prodej ropy. Ta zde byla objevena v roce 1932, poprvé na arabské straně Perského zálivu. Přišlo to vhod, protože v té době se zhroutil místní trh s perlami. Bahrajn dnes zažívá obrovský ekonomický růst, i když neplyne pouze z těžby ropy ( 60% exportu ), její zásoby jsou v poměru k okolním státům poměrně malé. Hlavní město, Manáma, totiž každý rok přivítá na 2 miliony turistů, což je vzhledem k počtu obyvatel víc než trojnásobek. Bahrajn je jednou z oblíbených destinací nejen pro migrace, ale i pro cestovatele, hlavně z arabských států. Ti využívají především transakce v mezinárodním finančním centru a možnosti obchodu a nákupů.
Bahrajn je svou životní úrovní 30. na světě, obyvatelé mají zadarmo zdravotnictví i vzdělání. Samozřejmě, že šíité a migranti za prací z toho ale nemají tolik jako zdejší sunnité nebo sunnitští bankéři i turisti, kteří sem jezdí rádi na dovolenou. To je hlavní problém, kvůli kterému vznikla i menší revoluce. Jde o otázku vlivu, šíité totiž nechtějí omezení a společenskou segragaci. Čas od času se vzbouří, což nedávno vedlo i k invazi vojska ze sunnitské Saúdské Arábie. Čeho ale dosáhne panovník dosáhne výjimečným stavem?
Seriál Svět a migrace vysíláme v magazínu o světě, jeho rozmanitosti a problémech Sedmý světadíl.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
