Petr Honzejk: Babišův dluhový populismus narazil na českou DNA

Nejdříve čísla. Agentura Median na reprezentativním vzorku zjistila, že odpor proti zadlužení o dalších 389 miliard korun v době, kdy Česko nečelí žádné krizi, je skutečně silný. Nejenže ho odmítají takřka dvě třetiny populace, ale nové dluhy jdou proti srsti i voličům vládních stran. Na dluhovou jízdu odmítá nastoupit nadpoloviční většina voličů Motoristů a SPD. A co je nejzajímavější – i 28 procent voličů hnutí ANO. Takto silný odpor vůči tomu, co Andrej Babiš prosazuje, jsme u jeho vlastních lidí zatím nikdy v ničem nezaznamenali.

Češi dluhy neradi, jenže ...

Čtěte také

Petr Holub: Rozpočet šílenců a populistů?

Co je důvodem? Můžeme ho objevit v národní povaze. Češi tradičně patří mezi finančně velmi odpovědné, či chcete-li opatrné národy. V evropském srovnání máme jeden z největších smyslů pro spoření a zároveň jednu z největších averzí k dluhům. Pro ilustraci – průměrné zadlužení českých domácností je 57 procent ročního disponibilního příjmu. Například v Německu je to o dvacet procentních bodů víc, ve Francii pak 108 procent a třeba ve Švédsku dokonce 198 procent.

Toto základní nastavení, které například Mojmír Hampl označuje za součást české národní DNA, se pak propisuje i do hospodaření státu – Česko vždy patřilo, a stále ještě patří, k nejméně zadluženým zemím v Evropě.

Situace se ale postupně mění: od roku 2019 se zadlužujeme v poměru k HDP třikrát rychleji než Německo. A nyní chce Babišova vláda už tak zběsilé tempo ještě zvýšit. Opatrným Čechům zjevně začíná blikat kontrolka varující, že by to nakonec nemuselo dopadnout dobře. A začínají to dávat najevo.

Čtěte také

Miroslav Kalousek: Rozpočet je obludně přefouknutý. Není to budování budoucnosti, ale její projídání

Andrej Babiš je tak v prekérní situaci. Jako správný populista slibuje komukoli cokoli a řídí se přitom podle průzkumů veřejného mínění. K tomu samozřejmě potřebuje peníze. A kde je sehnat jinak než na dluh, že ano. Nyní ale průzkum ukázal, že většina nesouhlasí s gigantickým zadlužováním. Co teď? Jako populista by se měl řídit podle průzkumu a začít šetřit, ale to jaksi nejde, protože by se dostal do rozporu s jinými průzkumy a hlavně se svými sliby. Vypadá to, že i populismus má své limity – může doběhnout sám sebe.

Čekání na lepší nabídku

Co ale znamená odpor většiny Čechů k babišovskému zadlužování pro politiku? Bezprostředně asi nic moc. Většina sice odmítá dramaticky vyšší dluhy, nemusí to ale ještě znamenat, že je to pro ni to nejdůležitější. Stále může spousta jiných, řekněme spotřebních, motivů převážit. Možná nakonec, kdyby otázka v průzkumu zněla „co konkrétně škrtnout, na čem by měl stát šetřit, aby se deficit významně snížil“, na nic moc by lidé nepřišli. A to už vůbec nemluvíme o tom, co by společnost řekla na zvyšování daní.

Petr Honzejk|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

Na druhou stranu je zjevné, že Babišova pozice není tak pevná, jak si možná premiér myslí. Pokud třetina jeho vlastních voličů odmítá jeho styl hospodaření, kterým je hostina na dluh, narušuje to obrázek Babišova elektorátu jako monolitu, který dává oligarchovi volnou ruku, vzhlížejíce nábožně k jeho „makání“, lidovosti a štědrosti. Mezi Babišovými voliči je zjevně významná část lidí, kteří mu rozhodně všechno neodpustí. Jejich podpora hnutí ANO není pevná a neměnná. Je – možná sice v nižší míře než u jiných stran, ale přece – podmíněná.

Z toho plyne podstatný závěr pro současnou opozici. Není to tak, že by se dosud dominantní hnutí ANO nedalo porazit. Část jeho voličů jen čeká na lepší nabídku. Co by měla obsahovat, na to opozice musí přijít sama. Ale jisté je, že její součástí musí být rozumné hospodaření s ohledem na budoucnost.

Autor je komentátor Hospodářských novin.