Autonomní vozy v Evropě? Města jsou tady noční můra i pro člověka, natož pro stroj, říká výzkumník

Pojem autopilot se dnes zmiňuje už nejen s letectvím, ale také s automobilovým průmyslem. Letecký provoz je ovšem na rozdíl od toho automobilového řízen svrchovanou autoritou, která jednotlivým strojům například říká, jak se zachovat v krizových situacích.

„V dnešní době je provoz optimalizovaný pomocí řidičů, kteří jsou – a teď nechci nikoho urazit – v zásadě sobečtí,“ srovnává Haniš.

Čtěte také

Samořiditelná vozidla umí v krizových situacích reagovat mnohem lépe než řidiči. Nehody, které způsobí, jsou jen víc medializované, míní publicista Rybecký

„Každý jeden automobil je řízený tak, aby naplnil vlastní cíle. To může být nejvyšší rychlost, nejkratší dráha, bezpečnost, cokoli. Ve většině případů to ale nevede ke globálnímu optimu,“ vysvětluje vědec v pořadu Leonardo Plus.

Navzdory pokroku technologií je dynamika současných vozů pořád pod kontrolou řidiče.

„Stále je tady požadavek, aby měl člověk možnost převzít kontrolu, když dojde k poruše nebo k výpadku systém. A tomu je podřízená celá architektura vozu. Když se auto rozhodne, že pojede doleva, a vy vezmete za volant a budete ho tlačit doprava, tak vás musí poslouchat,“ zdůrazňuje.

Technologie typu Fly-by-wire, využívané v letectví, by po přenesení do automobilů změnily to, jak jsou vnímáni řidiči. Z těch by se podle Haniše stali spíše operátoři vozů.

Tomáš Haniš z Katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT|foto:Kateřina Cibulka, Český rozhlas Plus

„Bude to člověk, který řekne: já chci jet rovně, chci projet zatáčku a v okamžiku, kdy dostanu smyk, chci, aby se o to auto postaralo a v rámci fyzikálních možností zatáčku vybralo,“ popisuje vědec.

Když se řekne auto

Autonomní vozidla se zatím často využívají v pilotních projektech, těch je ale v Česku málo. V porovnání s Amerikou nebo Čínou je nasazení autonomních systémů v Evropě obecně nižší.

„Co k tomu vede, popravdě nevím,“ přiznává Haniš. „Faktorů je hodně, ať je to legislativní rámec, nebo komplexita provozu. Protože typické evropské město je noční můra i pro člověka, natož pro autonomní systém,“ zamýšlí se výzkumník.

Čtěte také

Má samořídící vůz rozhodnout, jestli najede na seniora, nebo na kočárek? Na tom se společnost nikdy neshodne, říká etik Novotný

Problémová ale může být i samotná terminologie. „Když řeknete auto, každý si představí volant, brzdový, plynový pedál, řadicí páku. Člověk je ten hlavní mozek, hlavní řídicí jednotka, která má na starosti ovládání vozu. Myslím, že lidé autonomní auto ani nechtějí,“ usuzuje Haniš.

Navrhuje se proto bavit spíše o vyvíjení autonomních vozidel, autonomních dopravních prostředků nebo autonomních kapslí.

V plné autonomii odpadá ovládání vozu a zvládání jeho dynamiky. „Je otázka, jestli je to plná autonomie ve smyslu: kliknu na mapu, v aplikaci na telefonu zadám, kam chci jet a ono mě to tam samo odveze,“ komentuje.

„Říká se, že v Evropě už je tohle vyřešené – říká se tomu městská hromadná doprava,“ podotýká s nadsázkou vědec.

I to může být důvodem, proč v evropských zemích není takový tlak na autonomní systémy.

Odhadnout, kdy budeme na českých silnicích potkávat plně autonomní vozy, je proto podle Haniše složité. „To je opravdu na křišťálovou kouli,“ uzavírá.

Čím uspěli čeští studenti, kteří zvítězili na mezinárodní soutěži modelů autonomních aut? A s jakými výzvami se potýká vývoj autonomních vozidel? Poslechněte si celý rozhovor.