Autista nechápe, proč by teď měl mít na ústech nějaký kus látky, vysvětluje důvod prosby o výjimku v nošení roušek předseda spolku Děti úplňku
Nošení roušky může být nepřekonatelnou překážkou jak pro lidi s poruchou autistického spektra, tak i pro ty s psychiatrickou diagnózou. Proč je to problém?
Předseda a zakladatel spolku Děti úplňku, novinář Petr Třešňák tvrdí, že určitě nejde o všechny lidi s poruchou autistického spektra. „Odhadl bych, že většina problém mít nebude, ale velmi se to dotýká těch, co mají autismus spojený s intelektuálním handicapem. Stejný problém mají ale i lidé s mentální retardaci bez autismu,“ vysvětluje ve vysílání Českého rozhlasu Plus.
Konceptuálně jde o to, že si sami pro sebe nedokážou vysvětlit, proč by teď měli mít na ústech nějaký kus látky, když na to celý život nejsou zvyklí. Pak si to neustále a dokola sundávají. Takových případů je poměrně hodně.
Petr Třešňák
Už 1. dubna ale náměstek ministra zdravotnictví pro zdravotní péči Roman Prymula připustil, že o tom vláda jedná: „Když se udělala výjimka pro nejmenší děti, jednáme i o této skupině, která nás o to požádala.“ Podle Prymuly ale není jednoduché tyto skupiny lidí vůbec pořádně popsat.
To jim to nejde vysvětlit?
Dá se ale autistům vůbec vysvětlit, proč by měli roušky nosit? „Záleží na schopnosti jejich porozumění. U části z nich se to asi dá, ale tam, kde je komunikační nebo intelektuální handicap hlubší, tak se s nimi nedomluvíte ani na základních věcech. Natož pak o něčem, co je jim poměrně dost nepříjemné, třeba i proto, že je část z nich velmi senzoricky citlivá,“ odpovídá Třešňák.
Čtěte také
Někteří autisté prý vyžadují opakující se denní režim, a hlavně tam, kde si nejsou sami schopni zajistit nějaké podněty, vyžadují procházky, které jsou podle Třešňáka opravdu hodně důležitou součástí života. Jen tak dosáhnou mentální pohody a mají i nějakou fyzickou kondici. „Když procházky odpadnou, můžou nastat problémy typu úzkost, neklid a podobně.“
Spolek Děti úplňku si taky udělal miniprůzkum u rodin v databázi, jak současný nouzový stav vůbec zvládají. „Obavy docela velké části z nich jsou veliké. Část se týká roušek a případných konfliktů z veřejného prostoru, pokud vyrazí bez ní… Těmto rodinám teď ale taky odpadla péče ze zavřených denních stacionářů, asistenční podpora nebo pomoc prarodičů. Takže na to většinou zůstaly samy.“
Velká obava je ale i ze samotného koronaviru. „Kdyby se ta nákaza potkala, nedej bože, i s nimi samotnými, tak se obávají, co se bude dít, když jim jejich vlastní zdravotní stav neumožní péči,“ dodává Petr Třešňák.
Víc si poslechněte v audiozáznamu rozhovoru Jana Bumby.
Související
-
Dětí s autismem přibývá. Rodiče malých dětí přitom čekají na vyšetření přes rok
Na vyšetření typu poruchy takzvaného autistického spektra čekají rodiče dětí i přes rok. Počet dětí s tímto onemocněním přitom podle Národního ústavu pro autismus stoupá.
-
Rettův syndrom si lékaři často pletou s autismem
„Naše holčička se narodila jako zdravá. V 10 měsících po nás opakovala slova, v roce a čtvrt běhala. Byla veselé, komunikativní dítě.“ Takto nebo velmi podobně začí...
-
Testování na autismus. Jak se osvědčuje v praxi?
Když si nejste něčím jistí, není to příjemné. A o nemocech to platí dvojnásob, protože pokud „něco“ zachytíme včas, je naděje, že se zdravotní čas zlepší a najdeme...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.