Atentát v New Yorku

A američtí detektivové a jejich specialisté měli úspěch. Díky skutečnosti, že automobil napěchovaný výbušninami v sobotu večer neexplodoval, měli k dispozici velké množství nejrůznějších stop, jako jsou otisky prst, zlomky vlasů a kůže, a samozřejmě mnoho dalších údajů. Například záběry pouličních kamer. Na těchto obrázcích je vidět muže, který opustil automobil, sundal si košili, a odcházel od něj, neustále se ohlížeje.

Policie také velmi rychle našla původního majitele automobilu, který byl pro atentát použit. Jednalo se o sedmnáct let starý vůz, který jeho majitel nedávno prodal bez převodu dokumentů a za hotové muži prý hispánského či blízkovýchodního původu. Jak se později ukázalo, byl jím Fajsal Šahzád, americký občan pákistánského původu. Se svou ženu žil v Connecticutu, a podle jeho bývalých sousedů ani jeden z manželů neovládal dobře angličtinu a stranili se i z tohoto důvodu ostatních spoluobčanů. Manželka a oba dva Šahzádovi synové se vrátili do Pákistánu, a také Šahzád tam nedávno asi půl roku strávil, než se vrátil, aby – jak se vyšetřovatelé domnívají – připravil útok na srdce Manhattanu. Není však jasné, jak na základě stop, o kterých veřejnost ví, došli právě k Šahzádovi, a on sám je samozřejmě jen podezřelý, nikoli usvědčený. Zatčen byl při pokusu odletět do Dubaje necelé tři dny po nezdařeném útoku.

Policejní psychologové, kteří prohlíželi bombu, jíž Šahzád umístil do svého auta, udělali dva závěry. Zaprvé, že Šahzád nemá velké znalosti výroby výbušnin, a že primitivní nálož sestavil ne zcela logicky za pomocí pytlů hnojiva, plynových bomb a dalších prvků. A za druhé, že autoři bomby, ať jím byl Šahzád a nebo někdo jiný, měli více vůle a představivosti než teroristických schopností, tedy že, slovy jednoho z psychologů, si mysleli, že mají v rukou atomovou zbraň. Ta by ovšem i tak by tato nálož způsobila značné ztráty na životech, kdyby se jí podařilo odpálit. Právě kombinace nálože, byť sebe-primitivnější, a automobilu, je potenciálně velmi nebezpečná, a v západní společnosti je možné jen velmi těžko riziko takového útoku vyloučit. Američtí občané v minulosti při takových útocích umírali, ale obvykle v zahraničí – například v Libanonu nebo Saúdské Arábii. Nyní se nebezpečí stěhuje do jejich blízkosti - počátkem roku byli v New Yorku zatčeni dva muži, kteří plánovali zaútočit pomocí bomb na metro, jiní čtyři muži byli zatčeni vloni, co plánovali útoky na tamní synagogy a dopravní letadla.

Klíčovou otázkou samozřejmě je, zda je Šahzád osamělým amatérem, a nebo jen pěšákem rozsáhlejší organizace. Neumělost celé akce ukazuje spíše prvním směrem, a vyšetřovatelé o celé věci v tomto duchu zpočátku mluvili. Jejich jazyk se pak ale změnil, a teď o celém pátrání mluví tak, jako by hledali stopy vedoucí do ciziny. Není ovšem vůbec jisté, zda například pákistánská Al Kajda, která se k věci hlásí, opravdu s útokem jakkoli souvisí. Pákistánské úřady Američanům prý sdělily, že osoba Šahzáda jim není známa, a nevědí tedy o jeho spojení s některou rozsáhlejší organizací sídlící nebo operující na pákistánském území. Neví se nic o konkrétních Šahzádových důvodech, kromě těch, které si každý může představit na základě faktu, že se jedná o muslima z Pákistánu, kde jsou Tálibán a Al Kajda v určitých kruzích populární.

Automobil byl také zaparkován nedaleko vchodu do kanceláří firmy Viacom, která vyrábí mimo jiné kreslený seriál South Park, který nedávno pobouřil některé muslimy tím, že v něm vystupoval prorok Mohamed oblečený do kostýmu medvěda autoři pak obdrželi výhrůžky od radikálních muslimů.

Američané nyní otevírají novou debatu – zaprvé šlo o jedno z největších ohrožení New Yorku od 11. září roku 2001, kterému toto město uniklo jen o vlásek. Psychologická rána, kterou město i celá země utrpěla, je ještě větší, než možný reálný dopad na konkrétní životy.

Američané mohou také otevřít nové kolo diskuse o tom, proč je svět nebo určité skupiny ve světě nenávidí natolik, že jim stojí za to ohrozit životy zcela náhodně vybraných lidí – navíc v případě Times Square pravděpodobně z velké části zahraničních turistů.

Již se však také rozpoutala debata o přítomnosti kamer v ulicích, a dopadu na občanské svobody. Šahzáda se podařilo vystopovat na dvaaosmdesáti městských kamerách, které sledují prostor mezi 34. a 51. ulicí, nemluvě o dalších kamerách, které patří soukromým podnikům, a jejich záznamy byly poskytnuty vyšetřovatelům.

Shodou okolností právě když byl podezřelý Fajsal Šahzád zatýkán na Kennedyho letišti v New Yorku, vrcholil na druhé straně zeměkoule proces s Mohameden Amirem Kasabem, spolupachatelem předloňského útoku na civilní cíle v indické Bombaji. Nyní dvaadvacetiletý Kasab je jediný z útočníků, kteří tuto operaci přežili, a byl za tento čin uznán vinným. Útok pomocí střelných zbraní a výbušnin tehdy stál život 174 lidí, jak Indů, tak i mnoha cizinců. Oba útoky, jeden zdá se dost amatérský, a druhý provedený velmi chladnokrevně a na základě pečlivého výcviku, spojuje jediné – šlo o pákistánské islamisty útočící proti obchodnímu a kulturnímu centru v zemi, kterou pákistánští islamisté nenávidí, ať už jde o Ameriku, a nebo Indii. V případě bombajského útoku hraje roli také fakt, že mezi Pákistánem a indií existuje dlouhodobé napětí, které má nejen náboženský, ale spíše nacionalistický podklad.

Ortel bude vynesen ve čtvrtek, a Kasab pravděpodobně dostane trest smrti, jak požaduje žalobce, ale o to v tuto chvíli už nejde. Právě pákistánská stopa celého případu je stále ještě živou otázkou, protože celý incident zhoršil vztahy obou zemí, jež obě patří k jaderným velmocem, a už spolu v minulosti opakovaně válčily.

Pákistán teprve postupem času připustil, že pachatel je pákistánský občan, a že celá skupina odplula do Indie na lodi z Pákistánu, a že jejich výcvik probíhal částečně tamtéž. Indičtí představitelé však stále tvrdí, že pákistánské úřady nedostatečně spolupracují, a že teroristická skupina Laškare tajiba, hlásící se k AL Kajdě, je prorostlá s pákistánskými bezpečnostními strukturami. Indie proto tvrdí, že odsouzení Kasaba je jen rozsudkem nad pěšákem, a že velké ryby na svůj proces teprve čekají – ovšem zatím v bezpečí v Pákistánu. Tamní úřady ovšem koncem loňského roku zatkly a obvinily sedm mužů v souvislosti s bombajským incidentem, a mezi nimi je i údajný vůdce Laškare tajiba Zakí ur Rahman Lakhví. Jedniné, co proti nim prý svědčí, je ale výpověď mladíka, který nyní v indické Bombaji čeká na ortel smrti.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.