Armádní náborová střediska praskají ve Francii ve švech, tvrdí analytik

26. listopad 2015

Francie i Velká Británie v důsledků pařížských teroristických útoků posilují svou vojenskou účast nejen na Blízkém východě, ale soustředí se i na otázky vlastní vnitřní bezpečnosti. Jakou podobu tato opatření mají a jak změní bezpečnostní situaci v Evropě?

„Je důležité číst mezi řádky,“ vyzval v Dnešním Plusu bezpečnostní analytik a bývalý velvyslanec ve Francii Pavel Fischer.

Znamená to, že se mění priority, a nastavují se mechanismy těsnější spolupráce a součinnost mezi jednotlivými zeměmi NATO.

„Cesta ke kvalitním a připraveným ozbrojeným sílám není krátká,“ připomněl expert nedávné plošné snižování počtů vojáků nejen ve Francii.

S návratem k vojensky silnějším státům souvisí i posílení rozpočtu na boj s terorismem. „Ve Francii ještě například čekáme, v jaké podobě bude předložen návrh rozpočtu pro ozbrojené síly.“

Stranou nestojí ani francouzská veřejnost. „Začíná se zajímat o otázky obrany země, náborová střediska pro armádu praskají ve Francii ve švech. Veřejnost najednou sama vidí, že bezpečnostní síly potřebují posily,“ tvrdí Fischer.

„Armáda a ozbrojené složky totiž potřebují konsensus politický. Z toho bychom si i v Česku měli vzít poučení,“ radí analytik.

Podle něj je třeba v celé Evropě nabírat nové síly. „To není jen otázka počtu policistů nebo zbraní, ale také soudního aparátu, například specializovaných soudců na oblast terorismu je velmi málo.“

Ustojí francouzský rozpočet očekávané navýšení prostředků na obranu? „Vše je otázkou priorit," říká Fischer. „Francie má stále ještě robustní průmysl, který produkuje sofistikované zbraně a zbrojní systémy,“ dodal.

Analytik zhodnotil i příčiny, které za celým vývojem stojí, tedy nárůst počtu těch, kteří jsou ochotni kvůli ideologii radikálního islamismu zabíjet i obětovat vlastní život. „Lidé, kteří se rozhodnou pro smrt v tom černobílém fundamentálním vidění světa, to jsou lidé, kteří se vytrhnou z vlastního prostředí.“

„Smysl oběti už není jenom otázkou zaměstnanosti nebo nezaměstnanosti, ale je to otázka smyslu, otázka ducha. To je úkol,, který je stejný pro umělce i pro učitele, a který je potřeba zkrátka odpracovat,“ konstatoval Pavel Fischer.

autoři: rkr , oci
Spustit audio