Arabské státy zahájily bojkot Kataru i kvůli zemnímu plynu

Bohatství Kataru spočívá v oceli, tunách betonu a kilometrech elektrických kabelů. V poušti 60 kilometrů severně od hlavního města Dauhá je největší naleziště zemního plynu na světě. Plyn odtamtud proudí ke zpracování v průmyslovém areálu Ras Laffan, kde se čistí a zkapalňuje.

Zkapalněný zemní plyn se pak na speciálních lodích rozváží do celého světa. Teprve před 20ti lety založený Ras Laffan je symbolem toho, že se z Kataru stal jeden z největších vývozců zkapalněného zemního plynu na světě. Proto by se význam této role neměl v současné krizi podceňovat, myslí si autor článku a pokračuje.

Zkapalnění odstranilo dělení trhů

Katar významně přispěl k tomu, že se zemním plynem se začalo obchodovat po celém světě. Na rozdíl od ropy byla přeprava plynu donedávna závislá na plynovodech. Producenti a odběratelé plynu z důvodu financování nákladné infrastruktury uzavírali dlouhodobé smlouvy už před zahájením výstavby plynovodů. Trhy se zemním plynem se ještě nedávno striktně dělily na evropský, severoamerický a asijský s tím, že každá oblast měla různé zdroje původu suroviny a vlastní cenovou politiku.

Nové technologie umožňující zemní plyn zkapalňovat regionální dělení trhů odstranily. Z plynu se stala konkurenceschopná surovina. Ceny zemního plynu se prudce snížily, což přispívá k tomu, že zemní plyn by v nadcházejících letech mohl zastoupit černé uhlí na místě druhého nejdůležitějšího zdroje energie.

Podle údajů britské analytické společnosti IHS Markit dováží v současnosti zkapalněný zemní plyn 39 zemí, před deseti lety to byla méně než polovina. Na světových mořích se dnes plaví 170 tankerů umožňujících přepravu plynu a každoročně jich přibývá. V roce 2015 tvořil zkapalněný zemní plyn 40ti-procentní podíl na trzích s plynem, do roku 2040 se má podle Mezinárodní energetické agentury na lodích přepravovat více plynu než v plynovodech.

Podpora USA

Bez podpory Američanů by se však z Kataru jeden z největších producentů zemního plynu nestal, pokračuje Süddeutsche Zeitung. V roce 1995 svrhl tehdejší korunní princ Hamad bin Chalífa Al Sání svého otce a stal se emírem. Poté se rozhodl udělat z Kataru jedničku na světových energetických trzích. To by se mu však nepodařilo bez velké finanční podpory ze zahraničí. Teprve po sloučení amerických energetických koncernů Exxon a Mobil v roce 1999 získal emír konečně partnera, který měl potřebné peníze a know-how k dosažení katarského cíle.

Černé uhlí (ilustrační foto)|foto: Free Digital Photos

Už o tři roky později byl Katar v pozici, kdy byl schopen zkapalněný zemní plyn s pomocí lodí dopravit na jakýkoli trh. V roce 2007 se z emirátu v Perském zálivu stal jeden z největších světových dodavatelů zkapalněného zemního plynu. Malá země s necelými třemi miliony obyvatel dnes uspokojuje 30 procent světové spotřeby plynu. Největším odběratelem katarského zemního plynu je od počátku Japonsko, které bylo z důvodu chybějící infrastruktury a nedostatku vlastních zdrojů na dovozu závislé už v šedesátých letech. Tedy v době, kdy se s výstavbou tankerů pro zemní plyn teprve začínalo a výroba zkapalněného plynu byla extrémně drahá.

Spojené státy v souvislosti se zemním plynem nehrály rozhodující úlohu jen v Kataru, ale ovlivnily celosvětový trh. Ještě v roce 2005 se ve Washingtonu mluvilo o tom, že zásoby amerického plynu docházejí a že nákladný dovoz by mohl ohrozit tamní hospodářství. Zakrátko se však situace změnila. Metoda hydraulického štěpení umožňující těžbu energetických surovin z puklin v horninách, s kterou americké koncerny tehdy začínaly, zemi umožnila stát se jedním z největších současných producentů ropy a zemního plynu.

Konkurenční boje

Nově objevená naleziště zemního plynu na Blízkém východě, ve východní Africe a v Austrálii způsobila převis nabídky plynu nad poptávkou a vyostřila konkurenční boj na světových trzích. List Süddeutsche Zeitung předpokládá, že Katar i přes blokádu sousedních zemí zůstane na trzích nadále nejdůležitějším hráčem, protože se soustředí na vývoz plynu do Evropy, Asie a Ameriky.

Na Arabském poloostrově s pomocí jediného plynovodu zásobuje pouze Spojené arabské emiráty a Omán. A právě hospodářský vzestup Kataru související s vývozem plynu je trnem v oku sousedních států a jedním z důvodů, proč s ním přerušily styky, soudí autor článku a dodává:

S pomocí zemního plynu se Katar vymanil ze závislosti na okolních zemích, především pak na Saúdské Arábii, a jeho vliv pro některé až příliš stoupl. Současný emír Tamim ibn Hamad Al Sání vybudoval vlastní diplomatické a hospodářské vztahy s radikálními skupinami na Blízkém východě, se Spojenými státy, Ruskem a úhlavním nepřítelem Saúdské Arábie Íránem, s kterým sdílí největší světové naleziště zemního plynu. Sousedé Kataru čekali pouze na vhodnou příležitost, kdy mu budou moci přistřihnout křídla, uzavírá komentář německý list Süddeutsche Zeitung.