Apolena Rychlíková: Trampoty profesora Fialy a celé naší opozice
Bývaly doby, kdy se každé menší zaškobrtnutí vlády neobešlo bez masivního protiútoku opozice. Vyvolávání hlasování o nedůvěře vládě, ostré odsudky v televizních debatách, nekonečné souboje vládních a opozičních stran.
Čtěte také
A to mnohdy ani o moc nešlo – vlastně „jen“ o moc a mediální nadvládu. Tak už totiž v politice chodí: někdo vládne a někdo jiný vládnout chce. Mohlo by se zdát, že dnešní doba by podobným soubojům mohla být nakloněná úplně ideálně: zuří pandemie, kterou vláda nezvládá a hrozí kvůli tomu i možný kolaps celého zdravotnického systému.
Navzdory reálnému nebezpečí vítězí marketing nad politikou. Slabší vládní strana, sociální demokracie, je válcovaná tou silnější a de facto tak ve Sněmovně ztratila význam. V parlamentu funguje tichá koalice Andreje Babiše (ANO) s okrajovými stranami a místo vlády máme one man show. Co víc by si stávající opoziční strany mohly přát? Odpovím za vás: skutečné lídry.
Místo lídrů postavičky
Jediný, kdo se dnes na české opoziční scéně může pyšnit titulem „nezaměnitelného lídra“, je Ivan Bartoš (Piráti). Jen částečně za to ale může jeho neortodoxní vzhled: Piráti jsou dnes vlastně jedinou stranou, která Babiše neodstřeluje jen tak, z plezíru, ale práci v opozici chápe i jako práci na sama sobě.
Čtěte také
Poslední výzkum agentury KANTAR CZ s.r.o., který byl ovšem dělaný ještě před rapidním zhoršením koronavirové krize, ukázal, že se to Pirátům zatím vyplácí. Preference jim rostou. Něco podobného se ale o ostatních výrazných hráčích na české politické scéně říct nedá. Zatím nejkomičtěji působí ODS.
Dříve nejsilnější pravicové straně se růst preferencí zastavil už dávno. Petr Fiala (ODS) je možná pro mnohé voliče důvěryhodný, jenže je taky nudný a nezajímavý.
PR strategie ODS navíc osciluje mezi snahou vyrábět ze svého předsedy tu ctihodného pana profesora politologie s dýmkou, tu showmana, co brázdí Česko v autě s nejvíc nepadnoucím popiskem vůbec: Fialova jízda. I když se Petr Fiala snaží, seč může, v modré oktávce combi vypadá pořád spíš jako něčí řidič, ne jako budoucí možný předseda vlády.
Čtěte také
Když po bouřlivém víkendu odstoupil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO), mohla to být pro ODS šance, jak se proti Andreji Babišovi přísněji vymezit. Odešel ministr, který byl s českým premiérem úzce spjatý a od vypuknutí pandemie působil víc jako Babišův osobní asistent, než samostatně konající osoba.
Hozené rukavici ale řekl Petr Fiala rezolutní NE a na sociální sítě napsal rozplizlý status o tom, jak ODS doufá v ministra, který zabrání zmatkům. Jakmile se potvrdily spekulace kolem Romana Prymuly (za ANO), přišel Fiala s ještě rozbředlejším komentářem. „K nominaci R. Prymuly říkám: Uvidíme,“ obul se do toho Petr Fiala a člověku aby z té bezradnosti bylo až úzko.
A podobně se v posledních dobách chová i další pravicová strana, TOP 09, která jakoby svou veškerou politiku přesunula na sítě. Tam se Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) i Dominik Feri (TOP 09) tváří silně. Ve skutečnosti ale o jejich reálné práci – vyjma dvoutýdenního povyku kvůli pěti tisícům pro důchodce – neví nikdo nic.
Když chybí politika
Když přijde do tuhého, začne i v Česku skutečná politika chybět. Problém ovšem je, že Babiš svým chováním dotlačil většinu politické scény jen k zoufalým snahám o laciné napodobeniny jeho marketingového kouzlení.
Namísto, aby se ostatní strany snažily porazit ANO v tom, co tolik neumí – totiž v politice, snaží se ho porazit v tom, co naopak umí až moc dobře – v reklamě a komunikaci. Vláda v řešení druhé vlny koronaviru selhala. Ale opozice (až na výjimky) selhává ještě víc. Promarnila šanci na restart, který by kolabující Česko na mnoha rovinách potřebovalo a spolu s tím nedokázala vládu ani tvrdě kritizovat.
Je jistým způsobem dobře, že časy zákopových válek dua Paroubek (ČSSD) – Topolánek (ODS) jsou pryč. Neznamená to ale, že by s nimi měl zmizet celý koncept opoziční politiky jako takové. Vztekat se na Babiše, co kde zase udělal, a že je to populismus, nestačí.
Pokud ho ostatní politické strany chtějí porážet, musí začít působit i jednat sebevědomě a důvěryhodněji a nabídnout lidem pochopitelnou alternativu. Poslední roky to ale vypadá, že o svých schopnostech cokoliv dokázat pochybují i opoziční lídři samotní. Proč by o nich pak neměli pochybovat i voliči?
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
