Petr Honzejk: Proč nemlčet k tomu, co se děje na Slovensku
Když politik přežije pokus vyšinutého jedince o atentát, nedá se mu vyčítat, že se stane trochu paranoidním. Je to přirozená reakce. Ovšem, něco jiného je, když do své paranoie začne stahovat celé okolí, nebo dokonce celou zemi. To už by měly začít blikat červené kontrolky.
To je bohužel případ slovenského premiéra Roberta Fica, u něhož už každému, kdo chce vidět, kontrolky blikají právě tak divoce, jako se někdy nad Tatrou blýská. A nemylme se, není to nic, co bychom mohli jen nezúčastněně sledovat. Má to značný přesah i do Česka.
Čtěte také
Působení slovenského premiéra je skutečně zarážející. Nedávno oznámil, že se na Slovensku chystá jakýsi „majdan“ a státní převrat. A z čehož obvinil nevládní organizace a opozici. Zdůvodnění bylo opravdu „zábavné“.
Tvrzení o převratu podložil Fico zprávou Slovenské informační služby, založené na jednom mailu, který si mezi sebou zcela otevřeně posílali organizátoři občanských protestů. V něm se psalo o demonstracích či symbolické blokádě některých úřadů, což jsou v demokracii zcela normální výrazy nesouhlasu.
U nás například měsíce bivakovala před úřadem vlády parta lidí, která svůj rozměrný kemp vydávala za petiční stánek, a nikdo netvrdil, že přišli udělat státní převrat. V Německu nyní demonstranti proti spolupráci CDU a AfD blokují centrály obou stran – a nikdo příčetný z toho nevyvozuje, že se chystá puč. Ficovy dedukce bychom zkrátka mohli charakterizovat jako projev paranoidního bludu.
Čtěte také
To je samo o sobě varovné, ale ještě horší je, čím je blud živen. Slovenskou informační službu, která Ficovi zprávu o „převratu“ dodala, řídí muž jménem Pavol Gašpar.
Je to syn Ficovy pravé ruky Tibora Gašpara, bývalého slovenského policejního prezidenta, kterého pro podezření z několika trestných činů – včetně korupce a zneužívání pravomocí –vyšetřovala Ficem mezitím už zrušená Národní kriminální agentura.
Tibor Gašpar se v roce 2023 stal poslancem za Ficův Smer a premiér z něj chtěl udělat šéfa tajné služby. Když to neprošlo přes tehdejší prezidentku Zuzanu Čaputovou, zvolil Fico úkrok stranou a instaloval – už s posvěcením nového prezidenta Pellegriniho – Gašparova syna Pavola.
To je také zajímavá postava – mimo jiné na slavné nahrávce z chaty v Čifárech z roku 2021 slibuje pomstu za vlastní trestní stíhání, až se Smer dostane k moci. A jak je vidět, nepouští slova jen tak do větru.
Čtěte také
Čímž se zvolna dostáváme k tomu, proč bychom neměli dění na Slovensku jen zdvořile přehlížet.
Právě kombinace paranoi, absurdního očerňování opozice, podivných praktik s tajnými službami a samozřejmě stále více východní orientace, demonstrovaná cestou Roberta Fica do Moskvy, je to, co nám může dobře sloužit jako varování. Kam se relativně rychle lze dostat, pokud zemi řídí člověk, který s odpuštěním ujede na pocitu osobní moci a nezvladatelné touze si ji zachovat.
Takový člověk pak rychle ztrácí afinitu k základním principům demokracie. Přesně tak, jako nám to předvedl Robert Fico, když na setkání velvyslanci začal pérovat českého ambasadora Rudolfa Jindráka za to, že se v některých českých médiích dnešním Slovensku nepíše zrovna optimisticky a pozitivně.
Jakoby Fico už mentálně pobýval ve světě autoritářství, ve kterém vláda pískne a média zalezou do boudy.
Mlčení jako souhlas
Pro nás z toho plyne, že bychom měli dění u našich nejbližších sousedů bedlivě sledovat. Jednak se snažit načerpat poučení, jak rychle se může začít sypat to, co stále ještě většina považuje za samozřejmé. A samozřejmě se k němu svobodně vyjadřovat.
Rozhodně ne mlčet, jak doporučují někteří politici hnutí ANO, jejichž šéf Roberta Fica otevřeně podporoval a slovy dnešního Fica se tedy dopustil skutečného „vměšování do vnitřních záležitostí Slovenska“ – za které teď Fico v obráceném gardu označuje kde co.
Proč nemlčet? Radek Vondráček (ANO), který by chtěl být ministrem zahraničí ve vládě Andreje Babiše, prohlásil v poněkud zmateném a protimluvů plném rozhovoru pro Aktuálně.cz, že „naše vztahy se Slovenskem by měly být rodinné“.
Není úplně jasné, co tím chtěl říci, ale vezměme ho za slovo. Řekněte: Když se někdo začne chovat divně, paranoidně a vlastně nebezpečně, kdo jiný by mu to měl říci než přítel nebo někdo z nejbližší rodiny, no ne?
Mlčení v tomto případě totiž neznamená jen zdvořilost nebo lhostejnost. Ale dá se interpretovat daleko spíš jako souhlas.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
