Apolena Rychlíková: Rodina jako zajatec fundamentalistických konzervativců

Pochod Pro život
Pochod Pro život

Sobotní odpoledne – letos ne příliš slunečné a teplé – patřilo v Praze Národnímu pochodu pro život a rodinu.

Letos se do hlavního města sjelo na čtyři tisíce lidí a jejich akce se rozhodly narušit dva různé kolektivy – Kolektiv 115 a organizace křesťanských feministek, sdružujících se pod zkratkou RFK. Obě skupiny pochod různě narušovaly, jedna blokádou, druhá přednášením projevu Boha, který věřící vyzýval k opravdové toleranci.

Přes čáru: Zpřísnění zákonů o potratech by zhoršilo situaci žen. Stejně jako jejich liberalizace

Národní pochod pro život a rodinu

„Dítě je naděje“, „Dítě je budoucnost“ nebo „Mít bráchu je cool“. Takové nápisy se v sobotu objevovaly v centru Prahy při Národním pochodu pro život a rodinu. Tisíce lidí protestovaly proti umělým potratům a žádaly podporu manželství a rodin s dětmi. Proč téma umělého přerušení těhotenství dál rozděluje společnost?

Na první pohled se leckomu může zdát, že příjemné odpoledne v Praze s nějakým tím programem pro děti nikomu neuškodí. Jenže kampaň Hnutí Pro život, která v posledních letech sofistikovaně a nenápadně prorostla do českého veřejného prostoru není zdaleka tak nevinná, jak se může zdát.

Jak nedávno upozornil Simon Kovner ve svém textu pro Alarm, agenda Hnutí se částečně odvíjí od vysoce problematického dokumentu Agenda pro Evropu. Ten se objevil před lety a najedeme v něm takové perly, jako je zákaz homosexuality (tu nazývají po staru „sodomií“), zákaz antikoncepce nebo dokonce i zákaz rozvodů.

Ultrakonzervativní agenda se během několika posledních let rozvinula i u nás. Všechno se ale děje stejně nenápadně jako právě zmiňovaný sobotní pochod. Za balónky, optimistickými transparenty o životě a programu pro děti se skrývá snaha o indoktrinaci tou nejvíc zpátečnickou agendou. Letos dokonce i se špetkou odporu k Evropské unii.

Vzkříšení přirozeného pořádku

Monodrama. Poutavý a upřímný příběh o potratu v absolventském dokumentu studentky JAMU

potrat

„Když člověk naslouchá hlavní protagonistce, nevyslechne obhajobu mladistvého poklesku, ale silný příběh,“ píše autorka dokumentu. „Do kontrastu je pak postavena výpověď druhé dívky, která má k potratu přesně opačný postoj a zcela odlišné (nebo spíš žádné) zkušenosti.“ Dokument odlehčují a komentují úryvky ze hry Děloha.

Na hlavním banneru pochodu totiž stálo: „Milá vládo, peníze z Bruselu investuj do dětí“. Je přitom úplně jasné, do jakých dětí má vláda investovat – hlavně do těch českých. Z církve se totiž s nástupem Dominika Duky stala úderka nacionalismu a xenofobie, jeho mravenčí práce na transformaci církevních institucí na instituce hlásající věrnost národu se děje v dokonalé kooperaci s Hradem a dalšími národovci.

Tyto vztahy, včetně rozplétání agendy politiků jako je Aleš Juchelka, který pod vlajkou ANO neúnavně bojuje proti „genderismu“ a bere peníze neziskovkám, starajícím se třeba o ženy postižené domácím násilím, však stojí dlouhodobě mimo větší veřejný zájem.

Možná, že v tom hraje roli úcta k předrevoluční práci Duky, možná, že prostě řada lidí nedokáže nahlédnout opravdovou podstatu kruhů kolem českého kardinála. Mezi podporovateli českého pro-life hnutí navíc najdeme takové lidi, jako je Daniela Drtinová, Jindřich Štreit nebo Marek Eben, v profesionálně pojatém klipu Hnutí s názvem Třetí dítě hraje superstar Andrea Kerestešová.

Automatky: Nosila smrtelně nemocné dítě a odmítla potrat. Dnes o zkušenosti přednáší

Smutek, žena, smutná žena,

Martina Dbalá v průběhu svého třetího těhotenství zjistila, že dítě uvnitř její dělohy trpí anencefalií. Smrtelnou vývojovou vadou, kvůli které se dítěti nevyvíjí mozek. Bylo jisté, že dítě mimo matčino tělo nepřežije. Navzdory běžné české praxi se žena rozhodla nejít na potrat a holčičku donosila a porodila. Dítě zemřelo při průchodu pánevním dnem. Rodina následně uspořádala pohřeb, kam všichni přišli v bílém. O své zkušenosti přišla Martina Dbalá hovořit do Automatek.

Někdo by i těmto lidem měl vysvětlit, čeho se stávají součástí, ideálně právě odkazem na Agendu pro Evropu, která v roce 2014 dostala ještě příjemně znějící dovětek „vzkříšení přirozeného pořádku“. Tady totiž vůbec nejde o nějakou podporu rodin, aby nemusely podstupovat nechtěné potraty. Jde o snahu přerámovat společenskou debatu směrem k znesvobodnění liberálních práv.

Všechna data přitom prokazatelně ukazují, že tu existuje korelace mezi zpřísněním protipotratové legislativy a nárůstem potratů. Lepší podmínky rodinám nezajistí omezování základních práv směrem k ideálům klerofašismu, ale sociální politika, zvyšování dostupnosti veřejných infrastruktur a také jejich zkvalitňování (typicky jde o školky a školy, vzdělání obecně, ale i dopravu nebo bydlení) a umenšování nerovností, mezi které nutně musí patřit i boj proti kultuře sexuálního násilí a společenskému i ekonomickému útlaku žen.

Apolena Rychlíková

Rodina a její omezený, fundamentalistický a nacionalistický výklad jednoduše nesmí zůstat rukojmím úzké skupiny dogmatiků, kterým o nějaké reálné zlepšení vůbec nejde. Je ale i na nás, co lidem řešícím otázku rodiny nabídneme za alternativu. Koneckonců, jak hlásal jeden z transparentů RFK „i Ježíš měl dva táty“, tak o jakých tradicích to ti katolíci pořád tak plamenně řeční?