Přes čáru: Zpřísnění zákonů o potratech by zhoršilo situaci žen. Stejně jako jejich liberalizace
„Dítě je naděje“, „Dítě je budoucnost“ nebo „Mít bráchu je cool“. Takové nápisy se v sobotu objevovaly v centru Prahy při Národním pochodu pro život a rodinu. Tisíce lidí protestovaly proti umělým potratům a žádaly podporu manželství a rodin s dětmi. Proč téma umělého přerušení těhotenství dál rozděluje společnost?
„My chceme zabránit tomu, aby ženy podstupovaly potraty, které jsou takzvaně zbytečné. To jsou z našeho úhlu pohledu ty, které ženy podstupují, aniž by si je přály. Ženy jsou k tomu často donuceny, a to strachem nebo třeba obavami,“ říká mluvčí Hnutí pro život Zdeňka Rybová. Johanna Nejedlová ze spolku Konsent, který se zabývá prevencí znásilnění, naopak tvrdí, že by každá žena měla mít právo rozhodnout se, jestli si dítě nechá. „Ženy by měly mít možnost rozhodovat o svém těle. Mít dítě je ovlivní až do konce života.“
V Česku je interrupce legální až do 12. týdne těhotenství. Do 24. týdne pak s lékařským doporučením. A v případě závažných problémů s plodem kdykoliv. Podle gynekologa Pavla Caldy ze Všeobecné fakultní nemocnice jsou současné zákony dostačující. „Ten stav je teď vyvážený. Zpřísnit nebo liberalizovat zákon by byl velký omyl a mohlo by to jen zhoršit situaci žen. Stále vidíme snahy o zpřísnění zákona ze strany těch, kteří to myslí dobře, ale zároveň i sobecky, protože vychází ze svých kulturně-sociálních, náboženských představ.“ S tím Zdeňka Rybová nesouhlasí. „Já nemůžu říct, že jsem spokojená s legislativou, která umožňuje zabíjet nenarozené děti. Na druhou stranu vím, že žijeme v nějakém společenském kontextu, máme nějakou společnost a tak ty věci prostě jsou.“
V Polsku v březnu demonstrovaly tisíce lidí kvůli opačnému problému. Vadí jim plánované zpřísnění zákona o potratech, který už teď patří podle agentury AP k nejpřísnějším v Evropě. Úprava zakazuje potraty nenapravitelně nemocných a poškozených plodů, a to i těch s Downovým syndromem. Povolené by měly zůstat jen v případě ohrožení života matky nebo pokud je těhotenství důsledkem zločinu. „Takovou úpravu si u nás v současné době neumím představit,“ odpovídá Zdeňka Rybová. „Já doufám, že v žádné době,“ doplňuje lékař Calda. „Nezlobte se na mě, ale toto je z doby inkvizice.“
Podle údajů, které sbírá Ústav zdravotnických informací a statistiky, se počet potratů dlouhodobě snižuje. Proč tedy v celospolečenské diskuzi padají tak ostrá slova? A jakou zodpovědnost mají muži? Poslechněte si v celém rozhovoru!
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
