Apolena Rychlíková: Petr Pavel dokázal ve své kampani vsadit i na diverzitu. Vyplatilo se mu to
Když se krátce po prvním veřejném vystoupení nově zvoleného prezidenta České republiky Petra Pavla přišel představit i celý jeho široký tým, byla to na české politické poměry poměrně osvěžující podívaná. A to hned v mnoha ohledech. Na pódiu jsme mohli zahlédnout lidi různých věkových kategorií, mezi nimiž nechyběly ani ženy.
Možná, že by se to kdekomu mohlo zdát jako samozřejmost – jenže v prostředí české politiky to tak není. Političtí lídři mají spíše tendenci se obklopovat lidmi stejného věku, postavení a také genderu. To potom vytváří velmi uzavřené společenství.
Čtěte také
Zastoupení lidí s různými pohledy a zkušenostmi je u nás stále nedostačující a mnohdy se tak může zdát, že se česká politika orientuje jen na jistý typ voličstva a podle něj se vše rozhoduje. Nejen kampaně, ale i reálná politika a zákony. To samé se dá říct pak i o působení mladých lidí nebo žen přímo v české politice – obojí je stále velmi podprůměrné. Pokud bychom se pak zaměřili na další skupiny, třeba Romy a Romky, zástupce vietnamské komunity nebo jiná další etnika, objevil by se před námi ještě horší obrázek.
Totéž by platilo i o lidech z nižších vrstev, pro které bývá politika velmi často úplně nedostupná, a i to má své reálné dopady. Například v léta trvající tendenci lidi „na okraji“ nebo v nouzi disciplinovat a ne jejich problémům porozumět a hledat pro ně správné a nápomocné řešení.
Rovnější zastoupení
Není se co divit, že se mnoho lidí pak necítí adekvátně zastoupených a že se to mnohdy může podepisovat i na obecné frustraci lidí z politiky.
Čtěte také
O mladých lidech tu třeba panuje celá řada předsudků a velká část politické reprezentace považuje jejich aktivní oslovování a cílení kampaní na ně za zbytečné. Mladí totiž bývají vnímáni jako přelétaví, nerozhodní, někdy až vrtošiví, bývají označováni coby nespokojení voliči a voličky. Výzkumy sice uvádějí, že to do jisté míry může být pravda, ale to i proto, že vůči mladším lidem se politika i politici samotní často projevují paternalisticky, nebo přímo přezíravě. Mladí tak mají vůči politickým stranám pochopitelnou nedůvěru.
Je zajímavé, že to byl právě Petr Pavel, kdo si tento deficit alespoň částečně uvědomil a nedostatečně, ale přece, se pokusil svou politiku otevírat a postavil na tom svou kampaň na Hrad. Ukázalo se, že to funguje. Pavel kolem sebe dokázal vybudovat velmi pestrý tým a výhody se dostavily v podobě širšího deštníku témat, která tento kandidát dokázal komunikovat. Dodejme, že nezbývá než doufat, že mu tyto snahy vydrží i ve funkci hlavy státu.
Právě prezidentské volby jsou možná dobrou zkouškou pro větší diverzifikaci politického pole u nás. A to i proto, jakou důležitost jim voličstvo přikládá. Patří totiž k nejsledovanějším volbám u nás, což se letos opět potvrdilo masivní volební účastí, která pokořila hranici 70 procent. Bylo by ale skvělé, kdyby v otázkách rovnějšího zastoupení a diverzity nezůstalo jen u těchto voleb. Politika a politické rozhodování má totiž odrážet potřeby všech obyvatel. Třeba se k tomu i díky proběhlé prezidentské kampani konečně začneme posouvat. Je už přece na čase.
Autorka je komentátorka serveru A2larm
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
