Apolena Rychlíková: Česká republika změnu definice znásilnění potřebuje. Dokládá to i soud s Dominikem Ferim

Pět případů ale bylo odloženo, ačkoliv policie i státní zastupitelství daly za pravdu obětem, že činy, které na nich Feri spáchal, se skutečně staly, a že jeho chování bylo jak predátorské, tak společensky nepřijatelné. 

Čtěte také

Co je znásilnění? Státní zástupci a policisté si zákon vykládají ve prospěch pachatelů, tvrdí novinářka

V textu, který první květnový týden zveřejnil Týdeník Respekt, konkrétně redaktorka Andrea Procházková, se z usnesení o odložení dokonce cituje. „Jednalo se o naprosto nechtěné a nevítané setkání s typem muže, který ženy využívá pouze jako sexuální objekt, jako prostředek k sebeuspokojení, bez jakéhokoli ohledu na jejich pocity,“ konstatují prokurátoři.

Jenže problém je v tom, jak takové jednání definovat. U znásilnění, jednoho z nejvíc traumatizujících trestných činů, stále pohybujeme v rovině, kdy ta něj považujeme okamžik, kdy někdo násilím nebo pod jeho hrozbou někoho jiného donutí k pohlavnímu styku nebo využije jeho bezbrannosti.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Ostře sledovaný proces – Dominik Feri hraje u soudu vysokou hru

To však podle mnohých dnes už nestačí. Právě i proto, že to státní zástupce a policii staví do náročné pozice, především u komplikovaných případů, kdy oběti jasně deklarují, že verbálně a často i tělesně vyjádřily jasný nesouhlas, ale stejně došlo – z jejich pohledu – k nekonsensuálnímu sexu, tedy znásilnění. Až 70 procent obětí se totiž nedokáže v kritickou chvíli nijak bránit, jejich přirozená psychologická reakce je „zamrznutí“ a pak jen těžko dokazují, že před samotným znásilněním jasně řekly, že si sex nepřejí. 

Deficit, které stávající definice a „právní mezery“ obnáší, může pro řadu obětí znamenat trauma. A to si nyní uvědomuje i ministerstvo spravedlnosti. „Někteří pachatelé se dokáží z té trestné činnosti v uvozovkách vymluvit, což není správné,“ říká ke stávající podobě definice ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS). Proto se nyní navrhují změny, po kterých různé organizace – Konsent nebo Amnesty International – volají už více než rok. 

Není na co čekat 

Čtěte také

Apolena Rychlíková: Bez pocitu spravedlnosti i bez důstojného zacházení. Oběti sexualizovaného násilí čelí v Česku předsudkům ze strany justice

Zákon by nyní měl pracovat buď s tím, že k sexuálnímu kontaktu došlo přes odpor oběti, nebo naopak bez jejího jasného souhlasu – ať už slovního, nebo třeba neverbálního. Většina odborníků i neziskových organizací se kloní k tomu, že lepší by byla druhá zmíněná varianta.

V neposlední řadě je třeba dodat, že redefinici znásilnění si přeje většina žen – celých 69 procent. Naopak mýtům, které se některým dezinformátorům na takzvaný “souhlas” podařilo nalepit, věří jen minimum lidí. Podle dat zhruba 13 procent. Navíc je vyvracejí zahraniční praxe. 

Apolena Rychlíková|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

A tak není na co čekat. Česko totiž změnu definice znásilnění potřebuje – a to jak kvůli obětem sexuálního násilí (těm především), tak i kvůli těm, na jejichž bedrech leží posuzování těchto trestných činů. 

Autorka je komentátorka serveru A2larm