Ani s papírovou taškou moc přírodu nešetříte, přitom kompostovatelný plast už existuje

28. červen 2016
Trendy

Z našich plastových odpadů vyrostl v Pacifiku 7. kontinent, nazývaný také Velká tichomořská odpadková skvrna - 6 × větší než Francie. Zatímco spotřebitelským trendem je nakupovat do papírových sáčku, trendem vědeckých laboratoří je vyvinout spolehlivě rozložitelný plast. Které řešení je tedy správné?

Výzkumný tým profesora Pavla Alexyho na Fakultě chemické a potravinářské technologie STU v Bratislavě se snaží vdechnout přírodním polymerům pružnost, kterou z povahy svého složení nemají.

Nové igelitky?


Obnovitelnými zdroji, které tvoří biomasu, je zejména škrob, kukuřice a pšenice. Ty se dále enzymaticky štěpí na "monomer", který se dál "polymerizuje". K polymerům rostlinného původu se přidávají polymery původu živočišného. Takto vyrobené plasty mají jednu vadu. Říká se jí fyzikální stárnutí, tedy rychle po výrobě ztrácí původní pružnost. Tašky by se tedy rychle trhaly a praskaly.

„To, čemu se nyní věnujeme, je světový trend. Mám na mysli polymery - plasty vyrobené z biomasy, ne z fosilních zdrojů, které by byly tzv. biorozložitelné.“ Oproti konkurenci se tady na STU odlišují tím, že jejich ekologické plasty mají lepší mechanické vlastnosti.

Letos, nejpozději příští rok, by se nový, plně rozložitelný ekoplast měl objevit na trhu. Cílem složité cesty k pružným bio plastům je jejich degradovatelnost, tedy rozložitelnost v kompostu. Posuzováno z pohledu LCA, tedy životního cyklu výrobků, se uhlíková stopa stáčí do recyklačního kruhu.

Třídit i kompostovat

Odbouratelné eko plasty ovšem rozhodně neodbourávají potřebu třídění odpadů. Biodegradovatelnost neznamená, že se pohozená igelitka rozloží v lese nebo v parku.

„Jedná se vždycky o chemickou reakci, která je závislá minimálně na teplotě. Jinak se plastová taška bude chovat v Kalifornii, jinak třeba v Helsinkách. Jestli se v Kalifornii rozpadne, s nadsázkou, už za výlohou, pak v Helsinkách vydrží dva roky bez problémů,“ vysvětluje Vratislav Ducháček z Ústavu polymerů, Fakulty chemické technologie, VŠCHT.


Poměr tašek na obyvatele je ve Skandinávii 4 až 5 kusů za rok, u nás je to řádově desetkrát až stokrát více.prof. Ing. PAVEL ALEXY, PhD.

Tomáš Hodek, předseda spolku Ekodomov a manažer neziskové organizace kompostuj.cz, ukazuje, jak a kde se dá ekologický plastový sáček kompostovat: „Jsou velmi dobře para propustné, a při tom rozkladu do sebe tento materiál dobře nasává vlhkost. Tím se urychluje rozklad, protože bakterie, které požírají ten materiál, z ní žijí.“ Jak dodává, kompostovatelný plast se pozná podle správné klasifikace, která je na něm uvedena.

Ropa se dnes často nahrazuje biomasou, kterou je třeba ovšem zasít, obdělat a sklidit. Zabírá i půdu, ze které bychom mohli sklízet potraviny. Nutná je proto střídmost. Roční spotřeba plastových tašek do tří let by tak podle EU neměla přesáhnout 90 kusů na osobu a do konce roku 2025 by se měla snížit na 40 kusů.

Na světě je biologicky rozložitelná lahev, která konkuruje běžnému plastu

Všeho s mírou

Nevyhnutelným trendem je uskromnit se v obalech. Jak totiž dokazuje doc. Vladimír Kočí z VŠCHT - Ústavu chemie ochrany prostředí, šetrné nejsou ani papírové tašky. Už jen výroba papíru představuje obrovský environmentální dopad a tašky se většinou použijí jen jednou.

„Proč bychom si museli nákup z obchodu odnášet nutně v plastové tašce. Řada řetězců prodává 'green bag', tj. tašku, která vydrží mnohanásobné použití. Čili, to je ta cesta. Nejlepší odpady jsou takové, které nevzniknou vůbec!“ dodává prof. Vratislav Ducháček.

autoři: dst , per
Spustit audio