Ani letos to není lepší

Hlavním tématem letošní ročenky organizace Transparency International byla politická korupce. Na tiskové konferenci v Londýně při zveřejnění výroční zprávy prohlásil předseda této organizace Peter Eigen, že "Politická korupce podkopává naděje na prosperitu a stabilitu rozvojových zemí a poškozuje globální ekonomiku."

A v tom je právě ten trik. V mnoha ohledech totiž, nejen podle toho neblahého umístění v žebříčku "korumpovatelnosti", patří Česká republika, bohužel, k těm rozvojovým zemím.

Jistě, velkou roli v tom, že s korupcí jsou v této zemi velké problémy, sehrávají letité kořeny. Mnoho desítek let tu přece fungovala ona známá "šedá ekonomika", jakási moderní podoba kdysi jediného možného způsobu ekonomiky, tedy směnného obchodu. Z toho se v moderních českých dobách vyvinul nešvarný model, který se praktikuje v současné státní správě, kde korupce funguje tak, že státní zaměstnanec za nějakou úplatu "obchoduje" s veřejnými statky.

To je, ve zkratce řečeno, moderní definice korupce, respektive té její u nás nejrozšířenější podoby.

Jistě, v poslední době se to jistým způsobem zlepšilo. Jsou známy případy státních úředníků, kteří jsou stíháni za přečiny (či za zločiny), jichž se dopustili v rámci svých státem jim svěřených funkcí.

Jenže pořád tu ještě máme celou řadu naprosto neuvěřitelných, a neuvěřitelně kamuflovaných, případů neprůhledného "směňování" státních peněz a státních statků (ne těch zemědělských, samozřejmě) za jisté výhody pro majitele těchto entit, tedy pro státní úředníky s rozhodujícími pravomocemi. Řečeno jednodušeji a jednom z nejpříšernějších případů - jak je možné, že se stále ještě (a proč asi?) nepodařilo přijít na kloub záhadě s tím zpropadeným projektem dálnice D47 do Ostravy?

Vláda Miloše Zemana tehdy, neblahé paměti, přidělila mnohamiliardovou zakázku jisté firmě. Po čase se přišlo na to, že něco tak pro stát nevýhodného, aby člověk pohledal v celém vesmíru. Kontrakt byl zrušen a stát (tedy všichni plátci daní) sice nepřišel o mnoho miliard, leč "jen" o pár set miliónů. Jenže - je to úplně jedno. Byl to tak totálně zpackaný litkup, z kterého na všechny strany čouhá jediné - a to totiž to, že to byl čítankový příklad právě té politické korupce, která ožebračuje lidi, bere jim naději na prosperitu a poškozuje (v tomto případě ne globální, leč jen domácí) ekonomiku. Ještě by mohlo existovat jakési ryze "české" vysvětlení, že totiž tehdejší vláda byla v okamžicích rozhodování o tomto nevýhodném projektu v nějakém kolektivním bezvědomí, ale - ruku na srdce - kdo by tomu uvěřil?

Takže je pravděpodobnější, že si kdosi přišel na - vzhledem k miliardovému objemu zakázky - na pěkných pár desítek miliónů úplatkářských korun. Tohle přesvědčení mi, a nejspíš ani zbytku veřejnosti, nikdo nevezme. Opět se odvolám na zprávu Transparency International a připomenu, že takto nevysvětlené případy politické korupce berou lidem naději, že i v rozvíjejících se demokraciích by se časem mohlo lidem dařit lépe.

Kdysi, v dřevních dobách budování tržní společnosti u nás se mohlo, vzhledem k bankovnímu socialismu, který byl operačním modem prvních polistopadových vlád, tomu celému říkat: "kapitalismus s lidskou tváří".

Zdá se, jako by se to trochu změnilo. Bankovní socialismus doznal přece jen jistých změn, na úkor však jiných, vynalézavějších metod cest k moderní společnosti. Vzhledem k tomu, jak málo se zatím dělá proti různým podobám politické korupce u nás, dal by se možná zavést nový termín. Řekněme: "standardní banánová demokracie".

Opakuji, zatím to není nejhorší, v žebříčku Transparency International jsme na 54. místě, tedy kdesi v polovině. Ale dobré to není. Mimochodem, nejlépe v otázkách korupce na tom jsou - Finsko, Island a Dánsko. Třeba by nám mohli jejich politici poradit, jak na to. Zeptá se jich někdo z naších představitelů? Mohl by si k tomu třeba vzít i - tlumočníka.