Analýza krajských programů politických stran: Zelení

Jinak se zelení drží v průměru, který už se vyplatí přečíst - protože se v něm o programových záměrech něco dozvíte - a který ještě nezačne odrazovat záplavou slov.

Zelení mají pro krajské volby velkou výhodu v tom, že typicky zelená řešení jsou realizovatelná na komunální úrovni. V programech jim to dává řadu příležitostí odlišit se od konkurentů. A je to tím cennější, že podrobný pohled na volební programy napříč politickými stranami ukazuje, že těch skutečných a zásadních odlišností zase tolik není a že by, řečeno s trochou nadsázky, mohl v našich krajích vládnout vlastně každý s každým. Zelení nabízejí zajímavou alternativu - i když si to ne ve všech krajích dostatečně uvědomují. Lze to ukázat na prioritách, tedy tématech, která Zelení v tom kterém kraji staví do popředí svých volebních programů. V některých krajích viditelně převládá pěkná myšlenka nad politickým kalkulem: tak například v Libereckém kraji označují Zelení za nejvyšší prioritu kvalitu života dětí - zejména dětí v dětských domovech, zneužívaných a podobně. To je jistě hezké, ale kolik voličů to osloví? Nebo kraje Středočeský a Královéhradecký. Tam jsou na prvním místě témata typicky zelená - zemědělství a ochrana krajiny. Jenomže jak moc občanů od svého hejtmana opravdu očekává, že bude usilovat o návrat lososa do povodí Orlice?

Racionálnější - na voliče více orientovaný přístup - je vidět ve všech ostatních krajích. Ve Zlínském, Olomouckém, Moravskoslezském, Jihočeském, Jihomoravském a na Vysočině, tam všude zelení nejprve řeší záležitosti veřejné správy. V kraji Pardubickém a Ústeckém začínají veřejnou dopravou a v Karlovarském kraji zdravotnictvím - logicky, protože v regionu, odkud lékaři a sestry houfně utíkají do bohatších německých nemocnic, je to jednoznačně téma číslo jedna. Co tedy Zelení v těchto oblastech slibují? Začněme veřejnou správou, kde je velmi znát společný pramen myšlenek. Ať zamíříte do kteréhokoli kraje, v programu Zelených tam vždy najdete zmínky o zapojování občanů do rozhodování o důležitých otázkách, ať už formou anket, veřejných slyšení či besed. Všude bude závazek spolupráce s neziskovým sektorem, tedy s nejrůznějšími občanskými sdruženími. Pravděpodobně nebude chybět závazek maximální otevřenosti krajského úřadu: Zelení slibují záznamy z jednání zastupitelstva a krajské rady, veřejně přístupné informace o hlasování jednotlivých zastupitelů a podobně. Někde přidají i bonus: třeba v Ústeckém kraji přicházejí s myšlenkou Etického kodexu závazného pro všechny zastupitele. Kdo by ho nedodržel, tak by odstoupil.

Ve Středočeském kraji dokonce slibují, že si jako zastupitelé zavedou úřední hodiny pro občany a že jim budou k dispozici také po mailu a telefonu. V situaci, kdy veřejnost často nevěří, že by mohla rozhodování samospráv výrazněji ovlivnit a že by snad politiky zajímal její názor, jsou to od Zelených rozhodně racionálně zvolené sliby.

Rovněž v oblasti dopravy míří krajské volební programy Zelených do citlivých oblastí. Především naprosto jednoznačně preferují hromadnou dopravu před dopravou individuální, železniční dopravu před dopravou silniční a veřejnou dopravu obecně před dopravní infrastrukturou. V těchto prioritách jsou rozhodně bližší demokratům sociálním a než demokratům občanským. Malou výjimku z pravidla představuje snad jen Karlovarský kraj, kde se Zelení na prvním místě kapitoly doprava věnují letadlům a tomu, že provoz na Karlovarském letišti musí být přijatelný pro obyvatelstvo.

Shodou okolností zrovna v tomto kraji mají občanští demokraté snad nejzelenější program v celé republice - a právě tady se Zelení od svých obvyklých priorit malinko odklánějí, když veřejnou dopravu zmiňují až na posledním místě dopravního programu.

Ve zbytku republiky je ale situace jasná: veřejná doprava má přednost. Hlavním slibem je rozvoj integrované dopravy, tedy takového systému, kdy na sebe vlaky a autobusy navazují, kdy hromadná doprava jezdí v pevném taktu - například každé dvě hodiny - a kdy lze na jednu jízdenku cestovat po celém kraji. V některých krajích je opět vidět, že tamní Zelení čerpali ze stejného zdroje. Tak třeba následující citát najdete shodně u Zelených v Jihočeském, Ústeckém i Olomouckém kraji: Spoje na páteřní síti musí jezdit alespoň jednou za hodinu. Obsluhu obcí mimo hlavní trasy navrhujeme po celý den alespoň jedenkrát za dvě hodiny, malé obce podle místně dohodnutých podmínek, alespoň čtyřikrát denně i v nepracovní dny ve vzdálenosti zastávky do 1,5 km.

Opakovaně se také objevuje - jinými stranami zcela opomíjený - závazek budovat nové železniční zastávky.

Rovněž v oblasti dopravní infrastruktury se Strana zelených často odlišuje od většiny ostatních stran. Ne že by odmítala liniové stavby, jako jsou silnice a dálnice. Většinou ale dává jasně najevo, jakou ze zvažovaných variant dané stavby upřednostňuje a proč. V Jihočeském kraji jde dokonce hodně proti místnímu proudu, když za nejvyšší prioritu označuje urychlenou výstavbu obchvatů na silnicích první třídy a s trochou ironie píše: Potřebné finance můžeme rychle získat, pokud se odloží dopravně neodůvodněná výstavba čtyřpruhových komunikací z Veselí nad Lužnicí k Českým Budějovicím a od Krasejovky ke státní hranici s Rakouskem. Podobný odstup ale najdete i jinde.

Například v Pardubickém kraji jsou sice Zelení stejně jako ostatní pro modernizaci letiště, ale odmítají pro něj výjimky z hygienických norem. V Olomouckém a Moravskoslezském se jasně staví proti kanálu Dunaj - Odra - Labe.

Programy Strany zelených pro volby do krajských zastupitelstev opravdu patří v letošních poměrech k lepšímu čtení. Pokud by do svých slibů přidali ještě jasnou hierarchii, ze které by vyplynulo, na úkor čeho vlastně chtějí všechny své bohulibé záměry financovat, nedalo by se jim vytknout skoro nic.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .