Američtí demokraté si nedokáží poradit s Trumpem. Jeho znovuzvolení nestojí nic v cestě

Americký prezident Donald Trump

Ronald Reagan si v osmdesátých letech vysloužil přezdívku „teflonový prezident“. Řada skandálů a zmatků, provázející jeho prezidentství, totiž snadno sklouzávala po jeho popularitě. Je Donald Trump odlitý ze stejného materiálu?

Ve francouzském listu Le Monde takovou otázku klade esejista Guy Sorman.

Komentář uvádí, že alespoň zdánlivě by vše mělo svědčit proti Trumpovi: militaristická gesta, urážky černochů, imigrantů a novinářů, jeho pohrdání spravedlností, nevypočitatelné postoje na mezinárodních summitech i podivné vztahy s Vladimirem Putinem.

Nehledě na to všechno se však podpora třetiny Američanů zdá být neotřesitelná. Třetina sice ještě není většina. Ale vzhledem k tomu, že má tuto podporu jistou, zatímco opozice je roztříštěná, sesadit Trumpa z trůnu bude složité.

Revanš bílého muže

Přitom popularitu šéfovi Bílého domu do značné míry zajišťují právě jeho výstřednosti. Navzdory předpovědím či nadějím se Trump nestal „obyčejným“ prezidentem. „Dodnes zůstává karikaturou a populistickým tribunem, jakým byl během kampaně,“ myslí si Sorman.

Nebyl bych překvapený, kdyby Trump vyhrál další volby, říká Bohdan Pomahač

Bohdan Pomahač

„Být lékařem je úžasné povolání. Takový bankéř nikdy nedostane pocit, který dostáváme my, díky vztahu s pacienty, skoro každý den,“ říká o své profesi host Osobnosti Plus, plastický chirurg Bohdan Pomahač.

Podle něj Donald Trump vpředvečer své kandidatury zosobňoval revanš bílého muže proti kulturním menšinám, feministkám, pokrokářům a globalistům. „A dodnes na tom nezměnil ani čárku – zůstává dokonale izolovaný od reálného světa a v zajetí falešných zpráv Fox News, jeho jediného zdroje informací o světě,“ píše esejista.

Trumpovi voliči, kteří se dnes proměnili v klasický fanklub, jsou prezidentem stále více nadšení a výstřelky svého šéfa milují. Politik mluví a myslí jako oni, nevyjímaje rasistické projevy. Právě používaný jazyk mu garantuje úspěch.

Opozice bez lídra

V pohledu francouzského autora je přitom zbytek světa Trumpovou „nonkonformitou, jeho lhaním a velkohubostí“ natolik zmatený, že západní vlády zůstávají paralyzované. Už rok a půl se tak zmítají mezi marnými pokusy „zkrotit příšeru“ a vlastní neschopností shodnout se na společné linii odporu, ať už jde o NATO, obchodní vztahy, Irán, Čínu nebo Severní Koreu. Trump má hlavní slovo a všichni ostatní se vůči němu jen vymezují.

Stejně tak vyplašená a nešikovná je jeho opozice ve Spojených státech, všímá si Guy Sorman s tím, že její každodenní útoky na Trumpovo „lhaní, rozporuplná prohlášení i neznalost pravopisu“ jeho fanklub jen stmelují.

Tato opozice navíc zatím nemá lídra, projekt ani strategii. Donaldu Trumpovi nahrává i zmatek v řadách Demokratické strany, jenž dodává dynamiku jejímu levému stranickému křídlu. Frakce sice není ani zdaleka socialistická, ale na Američany je levicová až příliš.

Úspěch díky ekonomice

Spočívá Trumpova popularita na spektakulárních úspěších americké ekonomiky? „Bezpochyby ano, ale jen zčásti,“ konstatuje Sorman v Le Mondu. Ekonomický růst se pohybuje kolem 4 %, dokonce pod touto hranicí se pak drží nezaměstnanost – ve Spojených státech jde o historické rekordy. Je to však Trumpova zásluha?

Trump je nebezpečím pro evropský blahobyt, přepněte na obnovitelné zdroje, radí americký ekonom

Americký ekonom a zvláštní poradce OSN Jeffrey Sachs

Americký prezident Donald Trump má za sebou rok a půl ve funkci, jak se za tu dobu proměnily Spojené státy? „Amerika je nešťastné místo. Za vlády Donalda Trumpa se stáváme méně a méně šťastnými, a to kvůli zvětšujícím se nerovnostem,“ říká americký ekonom Jeffrey Sachs s odkazem na žebříček World Happiness Report, ve kterém se Spojené státy umístily na 18. místě.

V tržní ekonomice má podle esejisty vláda na ekonomický růst a zaměstnanost jen malý vliv. Zato však silně ovlivňuje cenové rozpětí. Trumpovy projevy, snad ještě více než jeho nemnohé činy, okouzlují řadu podnikatelů, kteří rádi slyší, že se Amerika vrací k divokému kapitalismu a ekonomickému nacionalismu. A v důsledku zaměstnávají a investují trochu více, než kdyby Donald Trump v čele země nebyl.

Tato ekonomická prosperita vytváří sociální nerovnost, která by v Evropě neprošla. Ale Trumpův fanklub, v němž je mnoho chudých Američanů, na to přistupuje. Prezident je podle komentáře živí nadějí, že se jednou stanou miliardáři, jako je on.

Může se samozřejmě stát, že se ekonomická konjunktura náhle změní, tak, jako se to stalo v roce 2008. Pro americkou ekonomiku jsou přece charakteristické nevypočitatelné výkyvy. Je ale jisté, že i v období krize by podporovatelé zůstali pevně stát za svým prezidentem? „Trump by dokázal svalit odpovědnost na Wall Street. A bylo by navíc příliš jednoduché věřit, že ekonomika determinuje politiku,“ podotýká Sorman. 

Nereálný impeachment

V této situaci tak Trumpovu znovuzvolení zřejmě nestojí nic v cestě. Sen o impeachmentu, kterým se opozice dlouho ukolébávala, se vypařil. Po měsících vyšetřování ruského vměšování do prezidentských voleb z roku 2016 a pochybných finančních transakcí Trumpovy rodiny se podle francouzského autora ukazuje, že neexistuje žalobce, jenž by dokázal prezidenta odstavit.

Ve vyšetřování ruského vlivu na americké volby jde o to odsoudit Trumpa, tvrdí Fištejn

Americký prezident Donald Trump na připomínce obětí útoků z 11. září

Tento hon na čarodějnice musí skončit, napsal americký prezident Donald Trump na sociální síti Twitter ve zprávě, v níž vyzval ministra spravedlnosti Jeffa Sessionse, aby okamžitě zastavil vyšetřování ruského vměšování do amerických prezidentských voleb. Zvláštní vyšetřovatel FBI Robert Mueller je podle Trumpa v „totálním střetu zájmů“.

Impeachment by navíc vyžadoval demokratickou většinu, která je jen vzdáleným snem. Podpora veřejnosti takovému procesu je pak ještě nejistější. A tak se zdá, že ti, co Trumpa podporují, i ti, co jsou proti němu – Američané i Neameričané, s ním budou muset prožít ještě několik let navíc. Je to vážný problém?

Nehledě na Trumpovo chvastounství nehrozí, že by se stal diktátorem, tvrdí Guy Sorman. Argumentuje americkou ústavou. Tento posvátný text a instituce, které z něj vycházejí, totiž stavějí trumpismu skutečnou hráz. Federalismus, Kongres, soudcové, média a občanská společnost jsou v esejistových očích „nepřekonatelnou přehradou i pro toho nejodhodlanějšího populistického prezidenta.“

Poučení z trumpismu

Moc šéfa Bílého domu je tak prý pouze v jeho slovech. Může mobilizovat masy svým „barvitým a často necudným výrazivem“, ale nemůže přejít k činům. Odstranit instituce, které mu v tom brání, je přitom nemožné. Žádná organizovaná síla ve Spojených státech – armáda, policie ani federální a místní úřady – by neuposlechla nelegálnímu příkazu. Jediné, v čem se podle komentáře Trump může přiblížit Mussolinimu, je jeho mimika.

Zároveň však trumpismus ukazuje, že ve Spojených státech stejně jako v Evropě se nedaří nalézt správnou odpověď na populismus. Populistická rétorika burcuje srdce i mysl voličů, kdežto demokratický slovník zůstává příliš racionální a abstraktní.

To neznamená, že by měli všichni začít mluvit jako Trump. Ale měli by se aspoň pokusit o nový pedagogický přístup, apeluje francouzský esejista, jenž soudí, že američtí demokraté k tomu mají zpravidla daleko.

Trumpismus by podle něj měl být také důvodem k zamyšlení třeba i nad francouzskými institucemi. Jsou dostatečně pevné, aby odolaly hypotetické většině krajní pravice nebo levice? „Ve Francii, kde se ústava mění jako počasí, je to nejistá věc. Takový francouzský Trump by mohl být nebezpečnější než ten americký,“ uzavírá Guy Sorman svou esej pro deník Le Monde.