Americký Čech, který se nedožil Nobelovy ceny

Mohli jsme prý mít dalšího laureáta Nobelovy ceny, který byl rodem Čech.

Jedná se o Jiřího Schulze, narozeného roku 1925 v Brně, který byl v sedmdesátých letech navrhován na Nobelovu cenu za objev atomárních a molekulárních rezonancí, tj. rezonancí při srážce elektronu s atomem nebo s molekulou. Bohužel krátce poté zemřel na infarkt, takže už se této pocty nedočkal.

Co vystudoval a dokdy byl Čechoslovákem?

Tento člověk odešel v roce 1947 na Fullbrightovo stipendium do Spojených států a už se nikdy nevrátil. Po roce 1968 se chtěl vrátit, ale změnily se poměry a už to nestihl. Ale měl velmi obtížné dětství, od svých šestnácti do dvaceti let byl pro svůj židovský původ vězněn v Německu. Takže nejlepší dobu, takovou tu maturitní nebo gymnaziální, prožil ve vězení v Německu. A myslím si, že ho to poznamenalo na celý život, ale lidi, co ho znali, říkali, že to byl humanista a skvělý člověk. V roce 1947 odcházel na stipendium do Spojených států, udělal si bakaláře, mastera a PhD. A v podstatě celá jeho činnost od získání PhD. se věnovala tomu, čemu my říkáme elektronové dělo nebo elektronový monochromátor. Šlo prostě o to, vytvořit zdroj elektronů s přesně definovanou energií. A on byl první, vytvořil elektronové dělo, fungující jako ostrý nůž, který vám umožní analyzovat skutečně detailní struktury.

Jeho studium na gymnáziu bohužel vypadalo všelijak. Máte tušení, proč studoval to, co studoval?

To nemám. Totiž tady v Československu nebo v Čechách je tento člověk zcela zapomenutý. Veškeré stopy po něm zmizely a podle jeho manželky sám o životě před odchodem do Spojených států nechtěl mluvit. A tvrdil, že jeho život začíná fakticky až příchodem do Spojených států, takže neznáme motivaci k tomu, aby se pustil do fyziky. Ale samozřejmě víme, co dělal ve Spojených státech a proč to dělal.

A jeho manželka byla Američanka? Zakotvil tedy i takto trvale ve Spojených státech?

Ano, jeho manželka je Američanka, dosud s ní jsem v kontaktu. Je to paní asi pětasedmdesátiletá, pořád chodí do práce na Yaleské univerzitě a byla velmi potěšena, když jsem tady oživil vzpomínky na Jiřího Schulze. Myslím, že takový člověk by skutečně neměl být zapomenut.

Tedy v Americe se choval už jako Američan?

Myslím si, že se choval jako Američan a byl na to velice hrdý. Jsou známa jeho vyprávění, jak byl potěšen tím, že jejich vrátný na univerzitě má lepší auto než profesor. Na to byl velice pyšný, že žije v takové zemi a lidi říkali, že byl skoro až americký šovinista. Takže se opravdu poameričtil, ale vztah k Čechám stále měl a chtěl by se vrátit, kdyby mu to bylo umožněno.

Také proto jeho děti nemluví česky?

Má dva syny, Petera a Stanleye, oba se věnují fyzice a oba jsou ve Spojených státech. Ale myslím si, že tady nikdy nebyli. Nevím o tom.

Pojďme k tomu, proč si Schulze tak váží fyzikální svět...

Jak jsem říkal na začátku, jeden z jeho největších objevů je objev atomárních a molekulárních rezonancí. Tyto rezonance byly známy v jaderné fyzice, ale nikoli experimentálně v atomové fyzice. Vůbec se nevědělo, jestli budou existovat, poněvadž rezonanční energie v atomech je slabší než jaderné interakce. A on tím, že vytvořil elektronové dělo, tuto rezonanci objevil (objevil ji potom v řadě molekul) a z toho se vyvinula celá oblast zkoumání rezonančního mechanismu - rezonančního působení elektronu na molekuly. Například teď se velmi studuje vliv elektronu s nízkou energií na molekulu DNA. Plyne to z radiačního poškození DNA. Dřív se myslelo, že když vlivem ionizujícího záření vznikne radiační poškození, zapřičiňuje to vysoká energie. Ale teď už se přišlo na to, že toto poškození mají na svědomí elektrony o velmi nízké energii, tzv. terciální energii. A to se teď dá přesně experimentálně měřit a dá se udělat to, že si dokonce řeknete, kterou vazbu v molekule DNA chcete přerazit elektronem o slaboučké energii. A na kterém místě ji chcete přerazit. To jsou experimenty skutečně fantastické a jsou umožněny tím, že Schulz vymyslel elektronové dělo. Existuje jich na světě asi šedesát, jeden je například na univerzitě v Innsbrucku, kde tento Schulzův přístroj mají.

Chtěl jsem se vás, pane profesore, ptát, jak se dostal hned na špičkové pracoviště v Americe. Ovšem vy jste mi vlastně odpověděl - díky stipendiu.

On se na ně dostal ne díky stipendiu, nejdřív byl v průmyslu. Pracoval v laboratoři Westinghouse a měl za úkol sledovat výboje. Když máte vypínač, veliký proud a veliké napětí, tak vznikají výboje. A jeho úkolem bylo studovat tyto výboje. Jenže laboratoř byla natolik laskavá, že mu umožnila studovat, co chtěl. Kromě výbojů, které mohl studovat, začal studovat elektronové svazky. A už na Westinghousu se proslavil, tu rezonanci tam objevil a potom teprve dostal nabídku z Yaleské univerzity, aby tam založil katedru aplikované fyziky.

A po zbytek života Schulz pracoval na této univerzitě?

Ano, pracovat na Yaleské univerzitě a tam i zemřel.

Myslíte si, že právem říkáme, že mohl dostat Nobelovu cenu?

To je nesporné. Schulz vyhrál první cenu Americké fyzikální společnosti, která udílí cenu za atomovou fyziku, jmenuje se to Davidsonova-Germerova cena, a první laureát této ceny byl právě Jiří Schulz. Myslím si, že kdyby žil o několik let déle, že by měl velkou šanci. To není jenom názor můj, například prof. Hermann z Heyrovského ústavu se Schulzem pracoval v sedmdesátých letech, a podlě něj to byla jasná věc, Schulz byl žhavý kandidát na Nobelovu cenu.

Jak by zněl název té Nobelovy ceny?

To nevím. Elektronové monochromátory? Atomární molekulární rezonance?

Co by tedy nebylo, kdyby nebyl Schulz?

To je těžká otázka. Rozhodně by se celý výzkum zpomalil. Samozřejmě, jak začal Schulz dělat své monochromátory, tak se okamžitě vyrojili následovníci. Situace byla taková, že publikoval článek se slavnou rezonancí a za čtrnáct dní totéž naměřili na MIT nebo na jiné slavné univerzitě. Takže jak on jednou začal, tak se to celé rozeběhlo, jeho přínos byla iniciace, to, že se do tohoto oboru pustil. Po druhé světové válce byla jaderná fyzika populární a všichni slavní fyzici chtěli dělat jadernou fyziku. Tam bylo hodně smetany, která se dala sebrat s povrchu. Atomovou fyziku nikdo nedělal. Kromě Schulze. Jenže jak pak vyletěl sputnik, najednou bylo potřeba interpretovat data z umělých družic a Schulz byl na vrcholu. On měl takovou nějakou předtuchu, co se bude dít, a to byl jeho velký přínos. A také měl to, čemu Američani říkají "zelené ruce", těma rukama dovedl udělat krásný přístroj, který změřil to, co předtím nikdo neuměl.

A my jsme o něj přišli vlastně "zásluhou" nacistů?

Ano, myslím si, že hlavně "zásluhou" nacistů.

Schulzovy rezonance tedy budou žít asi ještě delší dobu...

Určitě. Na Schulzových rezonancích pracují desítky lidí po celém světě, je řada laboratoří, které vycházejí z jeho vědeckého odkazu. Například ve švýcarském Friburgu je prof. Michal Alan, což je další Čech, který se vyučil u Schulze a je naprostá světová jednička v elektronových molekulových rozptylech. Skutečně znamenitý člověk a nemá v podstatě konkurenci.

Uděláte, pane profesore, něco pro to, abychom Schulze lépe znali?

Měl jsem přednášku v Brně na Jednotě českých matematiků a fyziků, napsal jsem článek do Československého časopisu pro fyziku, možná vyjde vzpomínkový článek ve Vesmíru. Zatím nevím, co bych pro něho mohl udělat víc. Já jsem se s ním v životě nesetkal, znám jeho práce a z těch prací vycházíme dodneška. Je to skutečně guru, je to otec celého oboru a takových lidí je málo. Kdybych věděl, co udělat dál, tak bych to udělal.