Američané ochočili krocany. Dokonce dvakrát

3. únor 2010

Domestikace krocana divokého neproběhla jen na jednom místě - podle nové studie tyto ptáky ochočili jak mezoamerické kultury, tak severoameričtí puebloví indiáni.

Domácí krocani a krůty za sebou mají poněkud spletitou historii. Jejich volně žijící předchůdce krocan divoký pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Do Evropy přivezly domestikované krocany ze Střední Ameriky španělské lodě na počátku 16. století. Potomky těchto ptáků o 100 let později Španělé odvezli zase zpátky do Nového světa, kde jim drůbež měla sloužit jako zdroj potravy. Vědci se domnívají, že právě tito zcestovalí krocani jsou předky většiny ptáků, kteří se dnes chovají v drůbežárnách celého světa.

Samotné počátky chovu krocanů ale dlouho zahalovalo tajemství. Předpokládalo se, že krocany poprvé domestikovali indiáni ze Střední Ameriky, kteří je - podobně jako kukuřici, fazole nebo tykve - přinesli do Severní Ameriky někdy mezi rokem 200 před naším letopočtem a 500 našeho letopočtu. Výzkum DNA ze starých krocaních kostí a koprolitů (zkamenělého trusu) ale ukázal, že indiáni ze severovýchodu Spojených států nečekali na import a divoké krocany domestikovali sami na vlastní pěst.

Tito lidé obývali stavby z hlíny a kamenů označované jako puebla. Pozoruhodné je, že k domestikaci si puebloví indiáni nevybrali místní krocany. Haplotyp (kombinace alel genů) krocanů z dávných puebel se shoduje s tím, který se vyskytuje u ptáků ze Středozápadu a východního pobřeží. Autoři studie se domnívají, že pueblané cestovali na východ, kde tyto ptáky chytali a přinášeli je do svých sídlišť. Důvodem mohlo být jejich kvalitnější peří, které se hodilo k výrobě plášťů zdobených péry.

Zdroj: Science NOW, PNAS

autor: Martina Otčenášková
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.