Alice Muthspiel: Olympijská Paříž – nejbezpečnější a nejzábavnější město Evropy
Paříž bývá obvykle celý srpen vylidněná, je to francouzský měsíc dovolených. Tento rok je však vzhledem k olympijským hrám naprosto výjimečný. Očekávalo se přes 15 milionů návštěvníků, což přimělo některé z mých přátel událost vzdát už v květnu a dát sbohem svému bytečku v centru města na celé tři měsíce.
Obavy z chaosu, kriminality, uzavřených silnic a ze zákazu vstupu do určitých lokalit všechny paralyzovaly natolik, že namísto bezesných nocí a s otázkou „jak a kam se zítra dostanu nebo ne?“ chvatně opustili své domovy.
Čtěte také
Zůstali převážně jen zaměstnanci a příznivci sportu, kteří společně s turisty přispívali k neopakovatelně báječné atmosféře v kavárnách a restauracích, kde vyfešákovaní ve francouzských barvách mávajíce vlajkami hlasitě fandili u sklenky bordeaux či piva svým sportovním hvězdám.
Díky rozvážné a diplomatické povaze Francouzů nedocházelo dokonce ani k rvačkám po vítězství cizího týmu, jehož příznivci pili sklenku, také ověšeni národními symboly, hned u vedlejšího stolu. Pokud se jednalo o pěkné ženy, v cukuletu francouzští muži zapomněli na národní hrdost a prohru a jali se s cizinkami vítězství řádně oslavit.
Přijďte oslavit naše sportovce
Nejoblíbenější na slavení však byly olympijské domy různých států v parku La Villette. V tom našem domě teklo pivo z různých pivovarů proudem do krásných českých olympijských kelímků.
Čtěte také
Návštěvnici si pochvalovali rozmanitost 10 až 16stupňového piva. Přítomnost vozů Českého rozhlasu a televize ještě zvyšovala atraktivitu.
Do centra města se ze sousedů raději nikdo nevydával. A nedivím se. Poprvé v životě jsem se ztratila, naprosto dezorientovaná, na Champs-Elysées. Ulice jsou přehrazené tak, aby byl proud diváků regulován směrem ke sportovištím, a historické budovy omotané olympijskými fábory až do třetího patra tak dokonale, že jsem nepoznala ani Grand Palais – Velký palác.
V metru vládla poklidná atmosféra, dokonce i na stanicích Jaures a Stalingrad běžně plných kapsářů a dealerů. Skupiny policistů a vojáků se samopaly byly k vidění na každém rohu. Pařížské stanice metra a vlaků se hemžily mladými lidmi v sympatických fialových a šedých drážních uniformách s červenou čepičkou navigujících cestující a dokonce střežících nástup do každého jednotlivého vozu.
Čtěte také
Bezdomovci úplně zmizeli z ulic. Prý je z Paříže odváželi do všech koutů Francie, takže se například překvapení obyvatelé malé vesničky v Alsasku probudili do nového dne s novými sousedy. „Takhle by to mělo být v Paříži po cely rok,“ říkají všichni přátelé.
Olympijská sportoviště v honosném prostředí kulturních památek, nové tváře francouzského sportu – například jen dvaadvacetiletý čtyřnásobný olympijský vítěz Léon Marchand, který vzbudil euforii v celém národě, nebo i neobvykle úslužná policie, která se se svou otevřeností a radami stala miláčkem nejen návštěvníků, všechny tyto a další atributy absolutně rozehnaly obavy obyvatel Paříže, která se pro ně stala, alespoň na chvilku, nejbezpečnějším a nejzábavnějším městem Evropy.
Událost, která měla být v očích Francouzů „katastrofou“ nebo dokonce i „ponížením před celým světem“, nakonec vyvolala obrovské nadšení v celé Francii a na sociálních sítích dokonce někteří uživatelé vyjadřovali přímo zděšení, že se blíží konec her. Nyní si budou muset počkat na zahajovací ceremoniál těch paralympijských na Place de la Concorde a Avenue des Champs-Élysées, tentokrát snad bez deště, doufejme.
A jakoby letních oslav nebylo dost. V září budou všichni francouzští sportovci defilovat na Champs-Élysées, kam zve všechny prezident Macron svým krátkým tweetem: 14. září 2024. Avenue des Champs-Élysées. Přijďte oslavit naše sportovce.
Autorka je publicistka, žije v Paříži
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.