Alexandr Mitrofanov: Rusové proti státní moci. Čerstvé případy
Před čtrnácti dny jsem v této rubrice popisoval případ nezávislého ruského časopisu The New Times, který dostal likvidační pokutu ve výši 22 250 000 rublů.
Sumu majitelka a šéfredaktorka Jevgenije Albacová nebyla s to zaplatit. Řekla, že má dvě možnosti: emigrovat, či bojovat.
Alexandr Mitrofanov: Ruský stát zasadil ránu zbytku nezávislých médií
Když byl Miloš Zeman premiérem, pojal záměr zničit týdeník Respekt. Ten měl dostat pokutu, z níž by se nevzpamatoval.
Rozhodla se pro druhou cestu, i proto, že si nedokázala představit, že bude vyzývat k boji s režimem, psát kritické články a přitom žít v cizině, kde by jí nehrozil žalář. Redakce časopisu tak vyhlásila veřejnou sbírku na přežití.
Albacová strávila následující čtyři dny s neustále blikajícím mobilním telefonem. Notifikace signalizovaly další a další částky posílané na uveřejněná konta sbírky. Ke konci čtvrtého dne, ve stavu příjemného šoku, oznámila, že bylo vybráno 25 443 090 rublů.
Radost mnoha tisíců přispěvatelů se ale mísila s poznámkami od lidí, kteří státní moc nepodporují, zároveň se ovšem domnívají, že bylo lepší jí symbolicky plivnout do tváře a fakticky nechat časopis padnout.
Je Putin zloděj?
Opačný postoj zachytil redaktor rozhlasové stanice Echo Moskvy Alexandr Pljuščev: „Zdálo se, že ta sbírka postrádá smysl, ale jak jinak máme vyslat signál státní moci, že další tlak je nepřípustný a že obecně máme současných poměrů plné zuby? Sbírku pro The New Times nelze nazvat jinak než výrazem protestu.“
Alexandr Mitrofanov: Rusové cítí sociální napětí a netroufnou si plánovat budoucnost
V Rusku začínají být populární sociologické průzkumy a názory sociologů a politologů víc než kdykoli v předchozích letech. Lze to vysvětlit všeobecně sdíleným pocitem, že země vstupuje do období nestability, přičemž vývoj a finále tohoto procesu nejsou široké veřejnosti vůbec jasné.
Profesor MGIMO Valerij Solovej s tímto přístupem souzněl: „Když státní moc narazí na společenskou solidaritu, pak se přinejmenším zamyslí.“ Byla to první rychlá a účinná akce té části veřejného prostoru, kterému se říká občanská společnost. Putinův mluvčí pak neměl jinou možnost, než časopisu poblahopřát.
Následně zaznamenali odpůrci Kremlu další radostnou událost. Nejvýraznější opoziční politik Alexej Navalnyj vyhrál u Evropského soudu pro lidská práva při s ruským státem, v níž Kreml žaloval, že ho opakovaně nezákonně zadržoval a věznil. Soudci většinovým rozhodnutím dali Navalnému za pravdu. Ruský stát zavázali, aby mu vyplatil 63 tisíc eur.
Rusko hrozí zablokováním YouTube. Navalnyj na něm odhalil vicepremiérův výlet s prostitutkami
Rusko pohrozilo sociálním sítím Instagram a YouTube kompletním zablokováním, a to kvůli šíření příspěvků o skandálu ruského vicepremiéra Sergeje Prichoďka. Jak uvádí tamní opoziční rádio Echo Moskvy, správci obou serverů musí smazat vše, co se kauzy týká. Podrobnosti o případu před týdnem na YouTube publikoval blogger Alexej Navalnyj, video už vidělo více než pět milionů lidí.
Formálně nejde o první Navalného úspěch v podobných soudních sporech. Evropský soud pro lidská práva už v minulosti rozhodl v jeho prospěch, ale tehdy to ruská státní mašinérie vzala na lehkou váhu. Jenže mezitím se změnila atmosféra ve společnosti, stále více se projevuje únava ze stávající Putinovy moci a snaha vymezit se proti ní všemi dostupnými prostředky.
Naposledy se to stalo minulou neděli v druhém kole gubernátorských voleb v Chakasii, což je součást Ruské federace. Nehledě na snahu Kremlu, aby kandidát, který nakonec zůstal sám, nezískal nadpoloviční většinu hlasů, naopak vyhrál s výsledkem 57,57 procenta. Voličům nevadilo, že to byl 30letý komunista, z jehož úst během kampaně mimo jiné zaznělo, že odpůrci budou viset na kandelábrech. Nebyl to Putinův člověk a to rozhodlo.
Mezitím mezi školáky a studenty nabírá tempo řetězová akce, kdy se musí na tabuli ve třídě nebo do sešitu napsat věta, ta se vyfotí a pošle na sítě. Věta zní takto: „Putin je zloděj.“
Autor je komentátorem deníku Právo
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
