Alexandr Mitrofanov: Ruský seriál o zemi s českými prvky

1. červen 2018

Kaledonie v čerstvém ruském seriálovém hitu televize NTV není ta Kaledonie, kterou známe z hodin zeměpisu.

Čtyři dvouhodinové díly s názvem Velvyslanectví vypráví o nelehké práci ruských diplomatů v malé postkomunistické východoevropské zemi Kaledonii, na niž si brousí zuby NATO.

Ruské velvyslanectví je prošpikováno odposlechy, které nainstalovala správkyně s kaledonským občanstvím. Každé slovo slyší tajná služba, kterou vede Karl Šulc, narozen v USA, rusofob, a jeho podřízení Alex Aškenazy a Jana Nejman.

Špatný židovský vliv je však vyvážen manželi Šubertovými, kteří umí hebrejsky a mají rádi Šolom-Alejchema. Šubert je vyšetřovatelem kauzy, kolem níž se točí děj. Mohl by být rusofob jako Šulc. Jeho tátu, šéfa kaledonských komunistů, nechal Stalin zastřelit.

Ale když dostane do ruky fingovaný zločin, z něhož Šulc, Aškenazy a Nejman obviňují mladého tajemníka velvyslanectví Vedenějeva, kterého ve vazbě mučí, zjistí, že tajemník je nevinný.

Mařenka, Václav a Ema Destinnová

Všechno má mezinárodně politický rámec. Kaledonský prezident tajně – ano, tajně – dává přes protest proruské Slovanské strany do parlamentu protiruský balík návrhů zákonů, aby přiblížil zemi k NATO. Úkol z Moskvy pro ambasadora Prokofjeva (příbuzný hudebního skladatele) zní, že se to musí zhatit.

Jeho protihráči jsou mladičká a zlá britská velvyslankyně (je podobná Dádě Patrasové za mlada) a o něco starší, falešně se usmívající ambasador USA. Všichni, včetně Prokofjeva, nosí za každých okolností odznáček se státním znakem své země. Přitom zástupce ruského ambasadora Nikonov je ve skutečnosti americký agent, krycí jméno Umělec. Byl sveden penězi v tvrdé měně a příslibem občanství.

Ambasáda však má malého, nenápadného řidiče Petrova, který samozřejmě není žádný řidič, ale důstojník tajné služby a má všechno pod palcem. Umí hodně věcí, mimo jiné se vlamuje do počítačových sítí v zemi pobytu. Tvůrci seriálu se jím zjevně kochají. Stejně jako ruským ministrem zahraničí, který seřvává kaledonského velvyslance v Moskvě jako malého kluka.

Nakonec všechno dobře dopadne. Prokofjev dostává od bývalého kaledonského tajného s pejskem Charliem, který sloužil (míněn tajný, nikoli pejsek) za komunistů a v důchodu drží s Ruskem, důkazy, že za protiruský balík zákonů má prezident velké prachy ze zemí NATO. Následně tím vydírá prezidenta, ten odvolá balík a svou kandidaturu na další období a uchýlí se na vinohrad. Šulc zabije Nejman, pak se zastřelí sám. Do Kaledonie triumfálně přijíždí ruský ministr zahraničí.

Nevěnoval bych tomuto dílku pozornost, nebýt následující pikantérie. Agentka kaledonské tajné služby se jmenuje Mařenka. Reportér se jmenuje Václav. Bloger je Miroslav Vilímek. Kancléř hlavy státu je Jan Kramerius, šéf poslanců prezidentské strany Miloš Mládek. Nasazená agentka tajné služby na ruské ambasádě, to je Ema Destinnová. Prezident Kaledonie je Karl Urbánek. A státní znak Kaledonie je český lev.

Včil mudruj, jak to v Moskvě mysleli.

Autor je komentátorem deníku Právo

autor: Alexandr Mitrofanov
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.