Alexandr Mitrofanov: Prezident Ze a strýček Schwa

Například žena, která v boji s osudem sama vychová dva bratry a dvě sestry a je jím oporou i v dospělém životě. Muž, který udělal chybu, ale byl potrestán odchodem manželky, takže nyní se kaje a dojde nápravy. Hubatá, leč v jádru hodná průvodčí autobusu. Mladý rváč, který kvůli lásce k rodině ze sebe tuto špatnou vlastnost nakonec vyžene. Nebo mladá, v jádru hodná žena, které nestačí hodný a spolehlivý, byť mírně ťulpasovitý ženich, ale která po něm vyžaduje blíže neurčenou romantiku ve vztahu. To jsou kladné postavy.

Jsou tam i povahy zlé, které působí utrpení klaďasům. Bezcitná podnikatelka, která přebere hodné hrdince muže a sama přitom opustí svou rodinu, kde manžel ochrnul. Nebo gangster pod rouškou podnikatele, který se snaží zničit teprve se rozvíjející byznys hrdinů.

Hned na první poslech je také zřejmé, kdo je kdo sociálně. Vystupují postavy jako ředitel Čou, podnikový mistr Li, doktor Čang nebo strýček Chu. Všem pozitivním postavám je vlastní snaha za žádných okolností neztratit tvář.

Toto úterý jsem se v našich zeměpisných šířkách jako by přenesl do tohoto prostředí. To když mezi mandaríny přišel promluvit prezident Ze. Seč mu síly stačily, snažil se dodržet pravidlo neztráty tváře. V souladu s čínskou tradicí číslovat problémy a závěry vyčlenil tři hlavní problémy současné společnosti.

Řekl, že je to za prvé korupce a obecně rozkrádání, ať už soukromého, nebo státního majetku, za druhé rostoucí nezaměstnanost a konečně za třetí vzrůstající nedůvěra vůči ústavním institucím včetně Mandarínské sněmovny.

Číňané, jak jsem pochopil ze seriálů, neříkají přímo „ne“. Tradice jim velí vyjadřovat nesouhlas či zamítnutí oklikou. Prezident Ze zvolil taktní formu připomenutí tří základních problémů, aby nemusel přímo říci, že všechny existovaly i v době, kdy on byl premiérem Ze, ale že pro jejich vymýcení, zvláště pokud jde o problémy číslo jedna a tři, nedokázal nic udělat.

Záporní mandaríni však nedávali dobrý pozor. Zvláště ti dva, kteří se při projevu prezidenta Ze nahlas bavili, takže je musel humorně napomenout, že je nutné poslouchat jeho geniální slova.

Nebyl jsem si však jistý, do jaké škatulky zařadit ministra Schwa. Mohl to být zloduch, který záměrně předstírá spánek, aby dal najevo, jak pohrdá prezidentem Ze, a tím chtěl zbavit prezidenta Ze tváře. Anebo to mohla být postava komická, které by pak slušelo označení starý strýček Schwa, který už chrápe doslova všude.

Když ale na závěr svého projevu zbavil prezident Ze starého strýčka ministra Schwa tváře výsměchem jeho slabostem před shromážděnými mandaríny a před celým národem, který se na to díval v televizi, zatoužil jsem po jednoduchém světě čínských seriálů. Tam to dopadá zpravidla dobře. Z našeho prezidenta Ze i ze strýčka Schwa mi ale bylo smutno a trošku na zvra.

Autor je komentátorem deníku Práv.