Helena Truchlá: Brutalita nesmí být nástrojem politiky. Německo hledá, jak ji zastavit

Politické napětí v Německu roste poslední týdny a měsíce, tento útok byl zatím úplně nejhorší. A vyvolal všeobecné zděšení. Ovšem počítadlo politicky motivovaných útoků se nezastavilo. Zastrašování a napadání čelí denně členové vlády i méně známí politici a političky na lokální úrovni. Ti navíc často bez větší pozornosti médií.

Čtěte také

Petr Fischer: Strhni si svůj plakát

Německo letos čekají několikery důležité volby. Po těch evropských na začátku června – kde se o znovuzvolení uchází i napadený Matthias Ecke – se budou znovu obsazovat také tři zemské parlamenty na východě země. Většinu společnosti znepokojuje fakt, že v Sasku, Braniborsku a Durynsku průzkumy předvídají výrazný úspěch Alternativy pro Německo neboli AfD – krajně pravicové strany s extremistickými tendencemi.

Vzestup této xenofobní a protievropské politické síly je pro Německo špatným vysvědčením a také ohrožením. Obzvlášť v době, kdy kontinent obklopují válečné konflikty a ekonomický tlak, a od Berlína se očekává sebevědomý postoj.

Čtěte také

Robert Schuster: Nejnovější aféry AfD odvádějí pozornost od skutečnosti, že strana chce Německo odstřihnout od Západu

Všeobecná nejistota rozhodně neprospívá politické kultuře. Ze statistik útoků na političky a politiky, jejich kanceláře a volební plakáty vyplývá, že násilí se stupňuje již několik let. V roce 2023 tak kriminalisté zaznamenali skoro dvojnásobek případů oproti roku 2019.

Detailnější pohled do čísel ale může překvapit. Vloni byli nejčastějším terčem útoků liberální Zelení. O tom také hojně reportovala německá média. Na druhém místě ovšem figuruje anti-demokratická AfD.

V tomto bodě je klíčové rozlišit dvě věci: zatímco Zelení a další parlamentní strany se pohybují jednoznačně na půdorysu demokratické ústavnosti, AfD ho s chutí podupává a překračuje.

Čtěte také

Karel Barták: Debata „Spitzenkandidátů“ odstartovala evropskou kampaň před volbami do EP

Je ovšem fakt, že brutalizace politiky, ve které jsou nadávky a útoky na denním pořádku, dnes má původ ve všech koutech, nejen v tom úplně vpravo vzadu. Přispěl k tomu covid, ruská válka proti Ukrajině i spory o klimatickou politiku.

Sáhnout na nos si může opravdu leckdo. Samozřejmě v první řadě – pokud by toho tedy byla schopná – AfD, která do svého argumentačního repertoáru s lehkostí a bez uzardění přebírá slovník a někdy i nápady z hitlerovského (nacistického) Německa.

Ale také třeba křesťanští konzervativci, kteří politiku strany Zelených srovnávají s praktikami režimu někdejší socialistické diktatury v NDR. Něco jako když se v Česku verbálně laškuje s neomarxismem.

Nebo všichni ti, kteří ve snaze přetáhnout k sobě voliče AfD, volí rétoriku „tvrdého boje s nepřizpůsobivými, migranty a pobírači dávek“ – a vytváří tak atmosféru strachu a ohrožení.

Musí rezolutně jednat stát

Bohužel pro sebezpyt není v tomto supervolebním roce moc místa. Kandidujícím je proto doporučována opatrnost. Nerozvěšovat plakáty po setmění a v žádném případě ne bez doprovodu. Zní to rozumně. Ale nepřipomíná to tak trochu radu ženám, aby si vzaly delší sukni, když nechtějí provokovat?

Čtěte také

Kauzy AfD její voliči vnímají. Mají v sobě ale zakořeněnou nedůvěru vůči tradičním médiím, vysvětluje germanistka

Pokud nemají političky a politici za svá přesvědčení platit rozbitým obličejem a permanentním strachem, musí rezolutně jednat německý stát. Jen chystané zpřísnění trestů za politicky motivované útoky stačit nebude.

Víc peněz si zaslouží hlavně oblast, ve které Alternativa pro Německo slibuje destrukci: široce dostupné vzdělávání k demokratické spolupráci a toleranci. Nejen ve škole, ale v různých spolcích a klubech. A to hlavně v bývalém východním Německu.

Autorka je analytička a publicistka, žije v Berlíně